Je zebra bílá s černými pruhy nebo je tomu naopak? Vyplatí se na barevný film fotit tučňáky Severního pólu? I když obrázek leccos napovídá, některých odpovědí se prostě nikdy nedočkáme. Zvláště ne ve skákačce, jejíž hratelnost je postavena na prostoupení dvou barev. Černá i bílá má zde své místo a hlavně využití. Prostor je sice kolem nás, ale i tak jsme jeho součástí.
Když něco vypadá jako laciná hopsačka a ovládá se jako laciná hopsačka, pak to nejspíš bude velice laciná hopsačka. Nenechte se ale obrázkem zmást! The Inverse Man sice lacině vypadá a ovládá se skutečně pouze šipkami, ale má něco, co milión klonů Maria nemá. A to neotřelé zpracování level designu. Stejně jako prostředí, je i hlavní postava černo-bílá.
Barva se mění podle toho, před jakým pozadím se ocitáte. To neovlivňuje jen vzhled, ale také chování prostoru. Například jste-li bílou postavičkou a spadnete z ostrůvku, propadnete obrazovkou jen tehdy, pokud se nad místem propadu ocitá plocha hrdinovy aktuální barvy. Nerozumíte? Nevadí. Hra samotná poddá praktické vysvětlení, jemuž stoprocentně rychle porozumíte. Až v rukou budete dřímat osud Inverzního muže, až zazní parádní klavírní soundtrack a až projdete všech dvacet úrovní, pak si oddychnete a necháte chvíli vědomí vláčet vzpomínkami na rychlou, přesto harmonickou hru.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
