"Myslím, že tenhle formát je špatný," prohlásil Shazeb "ShahZaM" Khan po získání třetího titulu severoamerických Valorant Champions Tour (VCT) za sebou. "Začíná to být velmi ubíjející. Navíc zde jsou velké výkonnostní rozdíly mezi týmy.

Kapitán a in-game leader amerického supertýmu Sentinels není prvním ani posledním hráčem či trenérem, který se rozhodl vyjádřit svůj nesouhlas s nastaveným formátem VCT. I tak bychom asi očekávali, že pokud mají být někteří hráči se systémem turnajů spokojeni, budou to hráči týmu dominujícího nad momentální severoamerickou profesionální scénou. O to jsou ShahZaMova slova více zarážející.

První část vyjádření je ale právě u jeho týmu viditelnější, než u ostatních týmů severoamerické scény. I přes nespornou dominanci nad svým regionem museli Sentinels projít přes všechny open i closed kvalifikace a znovu a znovu překonávat stejné oponenty v totožném formátu, přestože již před začátkem posledního VCT měli dostatek bodů ke kvalifikaci na závěrečný major. Na jejich podporu se ozval i hráč z konkurenčních Team Envy, Austin "crashies" Roberts, podle nějž je tato neustálá repetetivnost nevhodná a jeho regionální rivalové by si "zasloužili alespoň přeskočit open kvalifikace, když nic jiného."

Co se výkonnostních rozdílů na turnajích týče, nejsou ShahZaMova slova úplně v souladu s jeho ostatními spoluhráči. Hunter "SicK" Mims říká, že má tyto rozdílnosti v počátcích turnajů rád, jelikož díky nim hráči nebudou trpět syndromem vyhoření tak často, jako v jiných formátech. Jeho vyjádření je ale výrazně ovlivněno právě úspěchy Sentinels, kterým se podařilo projít každou kvalifikací na všechny turnaje. Přesně opačnou situaci ale budou řešit ostatní týmy, které tak luxusní pozici na scéně nemají. 

"Myslím, že momentálně jsou až moc velké přestávky mezi jednotlivými velkými turnaji. A to jak pro hráče, tak i pro diváky." prohlásil po Masters v Berlíně Ethan "Ethan" Arnold, hráč týmu 100 Thieves. "Pokud bychom se jako tým nedokázali na tento turnaj dostat, ani získat poslední kvalifikační spot na poslední letošní major v Last chance qualifier, neměli bychom žádný turnaj k odehrání až do ledna následujícího roku. To by v podstatě znamenalo tří až čtyřměsíční přestávku od profesionálního hraní."

Přesně v této situaci se reálně některé velké týmy nacházejí. Kupříkladu evropští FunPlus Phoenix poslední profesionální turnaj odehráli 9. 7., a letos je již žádný další nečeká. Stejně tak skončí sezóna i pro sedm z osmi týmů, které budou soupeřit v rámci Last Chance qualifier v každém regionu. To by mohlo znamenat minimálně potenciální dvouměsíční pauzu pro týmy, jako jsou G2 Esports, SuperMassive Blaze, nebo právě 100 Thieves. Problémy řeší ale i týmy, co již kvalifikovaní na Valorant Champions jsou. Tým Fnatic se nedokázal kvalifikovat na Masters v Berlíně, a i když jsou již jistě na závěrečném majoru, od 6. 9. nemají jediný turnaj, na kterém by se mohli před posledním letošním eventem rozehrát. 

Obdobná situace postihla i tým Andbox, který vypadl ze severoamerické VCT v srpnu. Jeho hráči teď musejí čekat šest měsíců, protože není žádná další akce naplánovaná na tento rok. "Šest měsíců je dlouhá doba pro profesionální hráče. V šesti měsících i nejlepší hráč či tým může úplně vyhořet. Stejně tak meta se může úplně proměnit." řekl pro VLR.gg bývalý hráč Andboxu a současný hráč týmu Envy, Jaccob "yay" Whiteaker. Přesně to přispělo k jeho rozhodnutí svůj původní tým opustit a najít si nové angažmá.

"Musíme překonávat hluchá období následovaná záplavou akce." doplňuje yay. Týmy hrají vždy celý měsíc open kvalifikace, následně i hlavní event. Jenže pak musí měsíc čekat na následující turnaj, nebo dokonce čekat dva měsíce na další ze tří částí VCT. 

Další hráči si zase stěžují na systém, dle kterého jsou získávány body do Circuit standings. "Tento rok jsme byly velmi konzistentní, že?" říkal před kvalifikací na Berlin Masters crashies, jelikož Team Envy dokázal pravidelně hrát o přední příčky severoamerických eventů. "Kvalifikovali jsme se na téměř každý turnaj. Ale nakonec na tom vůbec nezáleží, jelikož se nám nepovedlo dostat se na Masters v Rejkjavíku." Poukazoval tím na fakt, že ač se konzistentně Envy usazovali na předních pozicích oficiálních turnajů, získali za to pouze 75 bodů. Navíc se před ně dokázal v Circuit standings dostat tým Version1, který získal hned 200 bodů pouze za účast na Masters v Rejkjavíku.

Samozřejmě po skvělém průběhu turnaje Berlin Masters pro Team Envy si již zajistili dostatek bodů pro kvalifikaci, to nic nemění na faktu, že i přes veškerou konzistenci ve všech regionálních turnajích by bez kvalifikace na Berlínský major skončili za týmem Version1. "Je to zvláštní systém, vůbec nereflektuje konzistenci." zakončil crashies. 

A tohle vše byly pouze stížnosti severoamerických hráčů na formát VCT v jejich regionu. Týmy hrající VCT v rámci EMEA regionu musely opakovaně překonávat obdobné podmínky na eventech, které byly navíc v naprosté většině se single-elimination systémem. Double-elimination formát se v evropském VCT poprvé použil až ve třetí fázi Challengers turnajů. Formát VCT v Koreji zas funguje na bázi jediného Challengers eventu, který se skládal ze skupinové fáze se single-elimination playoffs, ve kterých se hrálo o jediné postupové místo na major. 

Týmy z regionu Oceánie ani nedostaly šanci kvalifikovat se přímo na závěrečný major Valorant Champions. Jediná možnost týmů z tohoto regionu, jak se na letošní finálový turnaj dostat, byl přes zvláštní a zdánlivě náhodné napojení nejlepších OCE týmů do severoamerického Last chance qualifier, ve kterém se opět hraje o jediné postupové místo s velmi malou šancí těchto týmů na úspěch. 

A jaké sami hráči vidí ze situace východisko? "Jediná možnost je začít pořádat více turnajů přes celý rok." míní Ethen. Samozřejmě to není až tak jednoduché. Pokud by Riot vzal turnaje ve stávajícím formátu a prostě je jen pořádal častěji, problém by to neodstranilo. "Bylo by dobré turnaje lépe časově rozprostřít." navrhuje yay. 

Otevřené kvalifikace jsou samozřejmě pro dobro věci. Zajišťují, že má každý férovou šanci na účast, a případně i výhru celého eventu. Nicméně by bylo dobré konzistentní týmy odměňovat možností účasti až na closed kvalifikaci a neužívat formát open kvalifikací u každého turnaje. Vtipným tweetem na tuto problematiku reagoval SicK. 

Budoucí rozložení turnajů by samozřejmě mělo užívat open kvalifikací, jen by jich mělo být výrazně méně, nejlépe jedna na každou ze tří fází VCT. To by výrazně pomohlo flexibilitě VCT a ve spojení s více oficiálními turnaji by to výrazně pomohlo i týmům v plánování jejich časového rozvrhu. Mnohosti turnajů by také napomohlo, kdyby alespoň některé turnaje přeskočily kvalifikaci a zůstaly pouze u zvaní týmů na základě kritérií plněných na předchozích turnajích. To by celý turnaj výrazně zkrátilo, a tím otevřelo možnost pro více takových eventů. 

A rozhodně by se tyto turnaje neměly držet momentálního systému, ve kterém dobře umístněné týmy na jednom turnaji mají garantováno místo na dalším VCT eventu, na kterém jsou tyto týmy povinny se účastnit, i když kupříkladu již získaly dostatek bodů do Circuit standings pro účast na Valorant Champions. Mělo by být na rozhodnutí každého týmu, kterých turnajů se budou účastnit.

Samozřejmě toto všechno předpokládá, že v následujícím roce bude možné pořádat regulérní LAN eventy, což je něco, nad čím má Riot pouze omezenou kontrolu. Rozhodně by se ale Riot měl zamyslet nad pořádáním více různorodě formátovaných turnajů, aby se tyto eventy vyhnuly momentální monotónnosti, která doléhá na hráče, stejně jako na diváka. 

Čeho by se naopak měli vyvarovat, je zapojování single-elimination formátu do jakýchkoli významnějších turnajů v příštím roce. Ať už by je nahradil double-elimination bracket od začátku až do konce, nebo pouze pro playoffs, které následují skupinovou fázi, diváci i hráči mají radši systém, ve kterém je možné po jedné chybě udělat miracle run přes lower bracket. 

Regiony, které jsou složené z menších subregionů, jako je EMEA (EU, CIS, Middle-east a Africa), nebo latinskoamerický region (Brazílie a zbytek) by měl vytvořit systém turnajů pro každý subregion, které by dávaly stejnou příležitost subregionálním týmům kvalifikovat se na turnaje vyššího stupně, zatímco výkonnostně silnější týmy by byly rovnou na těchto turnajích. 

Menší regiony by se pak měly soustředit na pořádání více menších eventů. Naopak regiony s větším počtem vyrovnanějších týmů by měly pořádat dostatek delších turnajů tak, aby každý tým měl stejnou šanci, a zároveň distribuovat body takovým způsobem, aby se týmy nemusely cítit nucené do účasti na každém z těchto turnajů. 

Nejlepší by bylo, kdyby Riot považoval stávající formát VCT za jakousi kostru, na kterou by navázal veškerá vylepšení a úpravy, které budou pro týmy, diváky, i Riot samotný nejprospěšnější. Společnost ale bohužel na výzvy z řad převážně profesionálních hráčů nereagovala. 

Na lepší časy se snad blýská alespoň v našem EMEA regionu. Snad i v reakci na nastalou situaci se rozhodl trn z paty hráčům i Riotu vytrhnout RedBull, který 7. 10. oznámil na listopad konání druhého turnaje RedBull Home Ground, do kterých jsou pozvány špičky evropského Valorantu. Zároveň během října proběhne i open kvalifikace pro méně známé týmy, takže alespoň zde byly prosby hráčů vyslyšeny. Týmy soustředěné v regionu EMEA tím dostanou šanci na rozehrání se před samotnými Valorant Champions, a to ve velmi slibném a konkurenčním prostředí.