Recyklace obsahu ubírá hře mnoho kladných bodů.
"Cože? Oni ten projekt nevyškrtli?" Tak nějak jsem reagoval pokaždé, když se Biomutant v posledních letech někde ukázal. Poprvé mi ho totiž THQ Nordic představil na Gamescomu v roce 2017. Dlouhé čtyři roky po odhalení se zmutovaný hlodavec konečně dostal na naše monitory. Za tuto prodlevu nejspíše může to, že tým vývojářského studia Experiment 101 se skládá pouze asi z dvaceti členů. Nízký rozpočet má asi zase na svědomí to, že Biomutant nakonec vyšel bez nějaké větší marketingové kampaně.
Anglická klávesnice povinná
Jakmile hru poprvé spustíte, vyskočí na vás tvorba postavy. Už v tomto menu máte možnost ochutnat skvěle vypadající grafické zpracování a poprvé se setkáte s všudypřítomným vypravěčem, který vás bude provázet celou hrou.
Vůbec jsem nevěděl, co mám od Biomutanta očekávat, a proto jsem začínal tušit, že půjde o RPG, až během vybírání rasy a třídy. Každá rasa má jinak rozdělené body v základních vlastnostech. Pomocí síly zvyšujete svoje poškození, s vyšší obratností se rychleji pohybujete, vyšší inteligence zajistí regeneraci energie Ki, jakési many tohoto světa, a tak dál. Pomocí třídy si zase vyberete svou speciální schopnost jako vyšší poškození střelbou nebo boj se dvěma jednoručními zbraněmi najednou. Brzy však zjistíte, že tento výběr téměř nehraje roli, body do schopností nabíráte po desíti během každé nové úrovně a speciální schopnost má vzhledem ke statistikám vaší výbavy minimální dopad na hru.
Už během prvních minut hraní, kdy budete procházet jakýmsi výukovým tutoriálem, zjistíte, že na ovládání budete muset vytáhnout ze šuplíku ovladač a nebo změnit klávesnici na anglickou, hra totiž neregistruje české znaky jako ě, š nebo č. Rozložení kláves však po změně jazyka klávesnice padne intuitivně do ruky.
Svět, příběh a postapokalyptické prostředí
Jakmile se prosekáte tutoriálem, otevře se před vámi jedna krásnější scenérie než druhá, kvůli kterým nespočetněkrát zabrousíte do foto-módu. Barevné prostředí vykresluje postapokalyptický svět zničený neznámou a blíže nevysvětlenou ekologickou katastrofou. Vedle měst a aut prorůstajících zelení se tak budete prodírat i olejovými skvrnami nebo radioaktivními zónami.
Hlavních příběhových linek budete v Biomutantovi muset projít několik. Nejdůležitější z nich jsou však dvě. Nejprve se pokusíte sjednotit nebo si podrobit znepřátelené klany, jejichž pevnosti rozdělují svět na menší regiony. Druhým úkolem bude zničit všechny požírače světů (World Eaters), kteří ohrožují strom života.
To vše prolínají vzpomínky z dětství hlavního hrdiny, kde se ukáže, co se stalo s jeho rodinou a rodnou vesnicí. I tak jsem se v celém příběhu hry těžko orientoval a dosud v sobě dusím mnoho nezodpovězených otázek.
Biomutant nebo Darkest Dungeon?
Ano, v Biomutantovi podobně jako v Darkest Dungeon neuslyšíte kromě vypravěče mluvit žádnou jinou postavu. Všechna stvoření v tomto světě po vzoru The Sims jen nesrozumitelně žvatlají a vypravěč pouze předává hráči jakýsi výcuc toho, co kdo řekne. Pokud během hraní různých RPG pečlivě posloucháte všechny dialogy mezi postavami, určitě znáte to nutkání vše odklikat a přeskočit, když se rozhovor příliš táhne. Vývojáři Biomutanta posunuli tento problém na ještě otravnější úroveň. Nechcete-li klikat, musíte poslouchat před každou větou několikasekundovou dávku zvířecího huhňání a teprve poté na vás začne hra mluvit anglicky a objeví se titulky. Hráči dali naštěstí svou frustraci s tímto otravným prvkem okamžitě najevo a nová aktualizace by ho měla odstranit nebo alespoň zmírnit.
Vypravěč navíc komentuje úplně všechno. Často zmíní zajímavost o lokaci, kde se nacházíte, pochválí vás za dobře zasazenou ránu do nepřítele nebo třeba upozorní na dnes krásně svítící sluníčko. Brzy tedy zapomenete na to, že je dabing vytvořen profesionálně a precizně, a začnete v nastavení hledat, kde podobné zbytečné hlášky vypnout. Naštěstí tam tuto možnost vývojáři umístili.
Co je to, já nevím, slimák nebo co???
Tato slova Philipa J. Frye z Futuramy jsem nezvolil náhodou. Ať už si vyberete jakoukoli rasu a třídu, vždy budete hrát za jednu z variací jakéhosi křížence mezi myší, veverkou a dalšími hlodavci. Podobné potvůrky poté potkáváte i na svých cestách jako NPC. Nepřátelé se však ukazují v mnohem více variantách. Potkáte je velké i malé, se srstí i holé, čtyř i dvounohé, zvířecí i humanoidy a živé i neživé (jakási olejová monstra připomínající strašidla).
Biomutant nechodí pro eastereggy daleko. Jméno nepřítele: Rito's Riot
Soubojový systém už však tolik nápaditostí neoplývá. Bojovat můžete zbraněmi na blízko a na dálku, u všech zbraní lze navíc využívat různá komba pro efektivní řežbu vašich nepřátel. Jenže i když často měníte třeba těžkou palici za dvě rychlé dýky nebo velkou boxovací rukavici, nemusíte se učit stále nové sekvence kláves, vše se opakuje (o tom ještě později). To samé platí i pro střelné zbraně jako pistole, brokovnice nebo třeba bumerang.
Ovládání navíc působí kostrbatě a zpožděně. Jen těžko lze odhadnout, kdy je potřeba útok soupeře odrazit nebo se mu vyhnout. Celé to nakonec vyústilo v to, že jsem od nepřátel jen utíkal, sypal do nich jeden zásobník za druhým a útoky zblízka jsem si nechal pouze na obrněné protivníky, na které střelba nijak nepůsobí.
A zase, a znovu, a pořád...
Po několika hodinách zjistíte, že si nízký rozpočet na hru vybral svou daň v podobě neustálého opakování. Ptáte se, co se opakuje? Jednoduše všechno. Hudba hezky doplňuje malebný svět a neagresivně zlepšuje dojem ze soubojů i brouzdání světem, jenže po pár hodinách už znáte všechny motivy nazpaměť a hudba začne lézt na mozek. Budovy, které za sebou zanechala lidská civilizace, prorůstají stromy a jiná zeleň. Jenže poté, co prochodíte několik měst a vesnic, zjistíte. že na celém světě žil asi jeden jediný architekt, protože budovy jsou jednoduše překopírované a navíc prorostlé a zbořené úplně stejně bez ohledu na lokaci.
Opakuje se zkrátka vše - již zmíněná komba v soubojích, modely aut, mostů a budov, hudba, hlášky vypravěče, nepřátelé, vedlejší i hlavní úkoly (dojdi, zabij, přines) a mnoho dalšího. Tento problém provází celou hru a stává se největším nepřítelem. Všechny dobré myšlenky, zajímavosti a nápady, kterých tvůrci Biomutanta zasadili do hry opravdu mnoho, se nijak nerozvíjejí. Zůstanou ve své základní formě a začnou se opakovat.
Výbava, loot a crafting
V žádném RPG nesmí chybět vylepšování vašich zbraní a zbroje. Biomutant není výjimkou. Kromě už zmíněných zbraní na blízko a na dálku nosíte také zbroj sestavenou z helmy (čepice, klobouku či masky), dvou chráničů ramen, vesty či trika, kalhot a batohu. Každou část zbroje navíc můžete vylepšit a přimontovat na ni tolik různých vychytávek, kolik zrovna daná část zbroje povoluje. Zbraně lze navíc sestavovat úplně celé od nuly.
Různé části či celé kusy výbavy nacházíte všude po světě, civilizace lidí ukryla tento loot do svých lednic, kufrů aut, popelnic či záchodů. Celý systém craftingu nejprve působí chaoticky, ale brzy se v něm začnete orientovat a lepit si na kalhoty ocelové mřížky a podobné haraburdí.
A když toho na sebe naplácáte hromadu, vyvstane vám před očima další problém. Pokud jako já hledíte pouze na vlastnosti předmětů a vizuál stavíte na vedlejší kolej, z vašeho roztomilého myšáka s fešáckým ohozem se najednou stane chodící skládka odpadků, jejíž části se skrze sebe nepěkně prolínají. Nikde jsem nenašel možnost upravit vizuál výbavy nebo ji zneviditelnit (tak, jak to známe například z Assassin's Creed: Odyssey). Výsledek pak může být odstrašující, viz obrázek.
Kouzla můžete s klidným srdcem vynechat
Během postupů na vyšší úrovně získáváte několik různých bodů, které lze různě. Za jednu takovou měnu si odemykáte komba se zbraněmi nebo různé pasivní schopnosti. Jinou můžete použít na zvýšení resistencí vůči prostředí (oheň, mráz, radioaktivita...) nebo na odemknutí speciálních kouzel.
Jste fanoušci tradičních ohnivých kouzel nebo očekáváte něco bláznivého? Oba tábory si v tomto případě přijdou na své. Od základních kouzel známých z ostatních her se naučíte také třeba vyčarování velké bubliny, kterou kolem sebe nafouknete a kutálením k sobě nalepíte nepřátele. Jenže tato kouzla mají minimální dopad na výsledek souboje. Určitě pomohou, ale jakmile si dostatečně vylepšíte výbavu, stanou se zbytečnými.
Říkal jsem, že v celé hře uslyšíte mluvit jen vypravěče? Není to tak docela pravda. Několik vět mezi sebou prohodí i dva skřítci reprezentující dobro a zlo pokaždé, když se ve hře dostanete do situace vyžadující rozhodnutí, které nahrává té či oné straně karmy. Se zvyšováním bodů dobra a zla se vám odemykají další a další kouzla. Jejich efektivita je ale stále minimální.
Pomohlo by více peněz?
Můžeme jen spekulovat, jak velký úspěch by hra sklízela s vyšším rozpočtem. Biomutant přináší spoustu originality v několika oblastech, tyto novinky se však nijak nerozvíjí a začnou se pořád dokola opakovat. Za účelem delšího času stráveného ve hře se tak recykluje spousta obsahu. Už po prvním odehrání hry tak máte pocit, že jste ji prošli přibližně čtyřikrát. Možná kdyby se svět Biomutanta zmenšil a příběh zkrátil, moje hodnocení by dopadlo mnohem lépe.
