[Recenze] GreedFall - téměř AAA titul se skvělým příběhem

Příznivcům historie a fantasy žánru určitě neuniklo, že francouzské vývojářské studio Spiders si po několika nepříliš úspěšných titulech (Of Orcs and Men, The Technomancer a další) připravilo originální RPG s názvem Greedfall. Marketingové oddělení studia zahltilo internet videi, která měly hráče blíže seznámit se samotným titulem, ale především ukázat jeho potenciál a tím si tak zajistit prodeje v tučných zelených číslech. Navíc to, že mají vývojáři opravdu vysoké ambice, potvrdilo vyjádření CEO a spoluzakladatelky studia Jehanne Rousseauové, že Greedfall má zaplnit mezeru na trhu, která vznikla následkem nevyhovující tvorby od Bioware (Dragon Age). Rozhodně díky tomuto kroku se z Greedfall stala jedna z nejočekávanějších her tohoto roku. My si samozřejmě museli ověřit, zda tento „hype“ před datem vydání byl oprávněný a hra nakonec skutečně využila veškerého potenciálu.

Jako králík v kleci

Spiders si pro svůj nejodvážnější kousek vybrali vskutku jedinečnou tématiku, na jehož pozadí se odehrává dosti ukecaný, ale poutavý příběh. Nacházíme se v 17. století, což bylo jedno z těch období, kdy se lidstvo rozhodlo vyplouvat na širá moře a oceány za objevováním nových zemí, které mohly přinést bohatství, slávu, život a další nenaplněné ambice. Tímto veškerá podobnost s reálnou historií končí a my sedíme před malířským plátnem ve městě Serene, což má představovat velmi malou část starého kontinentu, kde řádí strašlivá nemoc jménem Malichor. Zčernalá krev, zdeformovaná kůže, neutichající bolest, to jsou jen některé příznaky této vražedné choroby, na kterou bohužel není lék. Světélko naděje se ale vyskytlo na nově objeveném ostrově Teer Fradee, kde by mohla být protilátka, jak se domnívají doktoři, vědci i duchovní.

Teer Fradee je na rozdíl od města Serene hlavní oblast, kde se budete po valnou většinu herního času pohybovat. Jde tedy o poměrně rozlehlou mapu. Neočekávejte ale, že prošmejdíte každý kousek tohoto tajuplného ostrova. Greedfall není hra s otevřeným světem, místo toho je mapa rozložena na několik omezených oblastí. Při cestování mezi nimi se vždy ještě zastavíte v půli cesty, kdybyste si náhodou chtěli vyměnit společníka, nakoupit, prodat či vyrobit nějaké věci, popřípadě vylepšit výstroj. Tuto nucenou zastávku máte vždy místo načítací obrazovky.

Pohyb v oblastech je jasně vytyčen pomocí skal, řek, nepřístupných lesů atp. Skokani mají také utrum, protože hrdina umí skákat jen přes dané překážky, a to je ještě potřeba mít odemčený skill. Nějaký prostor pro průzkum dané oblasti tu sice možný je, ale osobně jsem ani neměl příliš potřebu se vydávat za otazníčky, které můžeme znát z titulů od Ubisoft. Tyto otazníky pak představují například tábory, kde můžete měnit své společníky, využít stůl pro vylepšení zbraní, vytvoření munice, pastí či ukuchtění lektvaru, pospat si do určité fáze dne nebo jej využít pro rychlé cestování.

Ačkoliv se tedy budete při pohybu na mapě cítit jak králík v kleci, alespoň se můžete více nabažit výhledu, který vám ostrov poskytuje. Každá lokace je svým způsobem jedinečná – podzimní listnaté lesy, zatuchlé bažiny v nekonečné tuhé mlze, drsná skaliska a spousta dalších designů na vás čeká při plnění úkolů.

Zatímco na krajině si vývojáři dali hodně záležet, na infrastruktuře měst už jde poznat, že neměli k dispozici příliš tučný rozpočet (což je známo). Na první pohled jsou města fascinující, přidává tomu i různorodý vzhled díky třem odlišným kulturám. Co si je ale párkrát projdete, zjistíte, že se od sebe zas tolik moc neliší, jak se na první pohled zdálo. Korunu tomu pak nasazuje architektura interiérů, těch je asi pět typů a to už možná teď s počtem přeháním. Ještě pochopím, když se stejné chodby a místnosti nachází u bezvýznamných budov, kam zavítáte jen jednou, ale nečekal jsem, že i tři zvenčí odlišné paláce budou uvnitř naprosto identické. Tady mohli „Pavouci“ lépe spřádat sítě. Samozřejmostí je, že v každém městě máte i vlastní apartmán, který slouží stejně jak tábory.

Mrzí mě, že si vývojáři nedali více záležet na mysterióznosti ostrova, obzvláště fauny. Přeci jen místo obklopené mořem, kde se vyskytuje prapodivná zvěř a domorodci, kteří jsou doslova spjati se zdejší přírodou, si o to sama říká. Místo toho tu ale narazíte jen na několik vlků křížených s medvědy na steroidech, opancéřované krysy, jedovaté ještěrky a pár dalších přerostlých zvířat.

Jen vyřeším nějaký problém a hned jdu 

Jedinečnost si Greedfall vysloužil díky typu hrdiny, za něhož hrajete. Zvykem bývá, že v RPG hrách jste „krutopřísným“ válečníkem. Zde jste diplomatem, původem ze šlechtického rodu. Pro svůj křest ohněm jste vyslán na nově objevený ostrov spolu s další smetánkou a vašim bratrancem Constantinem – nově jmenovaným guvernérem Teer Fradee. Úkoly máte jasné a prosté. Najít lék na Malichor a nejlépe uklidnit spory, které vznikly kvůli odlišným kulturám a jejich ambicím. Domorodcům se nelíbí, že kolonizátoři si zabírají jejich zemi, aniž by se ptali, nábožensky založené Theléme zase chce všechny konvertovat k víře v jednoho Boha a tzv. Bridge Alliance chce ostrov využít pro výzkum. Do toho se samozřejmě tihle „vědátoři“ a věřící nesnáší, přimíchejme k tomu místní klany, pár dalších frakcí, kterým jde o moc, a vznikne nám výtečný koktejl problémů, co každou chvíli může přetéct z pomyslného kotlíku.

Samozřejmě postavu si můžete vymodelovat k obrazu svému, tedy pokud nejste nároční a stačí vám jen pár striktně daných rysů obličeje, ať už si vyberete muže či ženu. Co víc by taky diplomat potřeboval upravit než tu svou výřečnou hlavičku. Dále si vyberete jedno ze tří zaměření, rozhodíte body po jednom do talentového stromu, atributů a skillů. Pak už jen stačí se se svým fešákem či fešandou vydat do víru neprobádaného ostrova.

Jak jsem se zmiňoval výše, hlavní dějová linie se opírá především o hledání léku na Malichor. Nemůžu napsat víc, než že příběh je vskutku poutavý, nepředvídatelný a snad jde o nejlepší věc, co Greedfall nabízí. Do toho je k dispozici hromada vedlejších úkolů, jejichž tématika a provedení mě také upoutalo na židli. Vývojáři se zde nebáli zakomponovat témata dotýkající se například diskriminace, rasismu nebo lidské chamtivosti. Do třetice můžete plnit ještě mise typu „přijď a zabij“, které slouží především pro nahrabání bodů zkušeností.

Před vydáním Greedfall si autoři dali záležet, aby se na veřejnost dostalo, že celý děj bude tvořen hráčovými rozhodnutími, která nebudou nijak omezena. Tomu tak vskutku je. Je naprosto na hráči, zda-li se rozhodne vyjít se všemi frakcemi, či některou z nich upřednostní, zradí atp. Možné jsou čtyři různá ukončení, takže je jen na vás, jakým způsobem a s jakou pověstí se k některému z nich dostane.

Plnění úkolů je hlavním palivem pro získávání zkušeností a tím zvyšování úrovně postavy. Samozřejmě nějaké body dostáváte i zabíjením nestvůr.  Vzhledem k tomu, že úroveň nepřátel je pevně stanovena, doporučuji nespěchat a průběžně plnit vedlejší mise. I když to znamená, že budete často někam jen běhat jako Forrest Gump, stojí to pak za to.

S každou úrovní dostanete bod do talentového stromu, který je poměrně komplexně vytvořený, a tak si zde opravdu můžete pohrát. Když se vám zvolená vylepšení nebudou zamlouvat, tak si pomocí speciálního předmětu resetujete použité body a hned si můžete vyzkoušet novou cestu. Vylepšování schopností a skillů je trochu větší oříšek. Zde získáte body například jednou za čtyři úrovně, navíc je pak potřeba si pořádně promyslet, kam je přidáte. Když se například rozhodnete mít „lockpicking“ na třetí úrovni, což je maximum, tak sice bude super, že vykradete kdejakou truhlu, ale během úkolu narazíte na problém s překonáním překážky, jelikož váš „vigor“ bude na bodu mrazu.

Se skill pointy mohou pomoci i vaši společníci. Když si získáte jejich důvěru, odemkne se tím u nich tento bonus, navíc je zde i možnost s nimi navázat více intimní vztah. Společníků máte celkem pět, z nichž si vždy dva berete s sebou na cestu. Každý z nich je jedinečný svým bojovým zaměřením a poskytovaným bonusem. Důležité je tyto společníky rotovat, protože každý z nich náleží k některé z frakcí, a tak si tím můžete ulehčit plnění úkolů, především jsou užiteční, když se snažíte někoho přemluvit, aby poskytl potřebné informace. Každopádně si to chce dobře rozmyslet, koho si vyberete, protože špatná volba může dokončení mise i zkomplikovat.

Umělá inteligence soudruhů ve zbrani není nijak zlá, ale ani ničím neoslní. Prostě chodí všude za vámi, bojují, plíží se a nepřekáží. Moc od nich ani neuslyšíte, kromě pár hlášek během bojů či nahlas vyřčených myšlenek, které vás mají nasměrovat k cíli. V boji s přesilou nepřátel jsou ještě užiteční, ale u bossů vydrželi většinou chvíli, a to jim ani nijak výrazně neuškodili.

Takticky dynamický boj

Ačkoliv jste diplomatem a snažíte se vše vyřešit slovně, občas je prostě potřeba použít násilí. Dynamický souboj se skládá ze dvou základních typů útoků a obrany. K tomu se vám nabíjí Fury ukazatel, díky kterému můžete použít mocný Fury útok. Rubat do nepřátel se dá bez přestání, ale těm se to naštěstí příliš nelíbí, a tak musíte během boje využívat i obranné manévry. Kromě toho si můžete souboj kdykoliv pozastavit zapnutím taktického menu, kde si naplánujete budoucí krok či „nabindujete“ klávesy na rychlé použití lektvarů, hození bomb atp.

Souboje v Greedfall lze rozdělit na dvě kategorie. V té první jsou bitky s místní přerostlou faunou či bandity. Ze začátku mě přišly zábavné a akční, ale jak jsem zjistil, jakým způsobem s určitou potvorou bojovat, tak se postupem hry staly nutnou součástí, kterou jsem chtěl mít co nejdřív za sebou. V druhé kategorii se nachází boss fighty. Ty jsou opravdu akční řežba, kde je nutné přemýšlet, taktizovat a dávat si velký pozor, protože sebemenší chyba vás může zabít. Boje s bossy se dají přirovnat k Souls hrám, ačkoliv zde nepotřebujete zásobu nových klávesnic či ovladačů.

Všichni asasíni určitě uvítají i možný stealth, díky kterému se lze vyhnout zbytečnému krveprolití. Že nejde o primární zaměření hry poznáte hned při prvním pokusu. Například se mi podařilo obejít hlídkujícího vojáka těsně vedle něho po pravé straně, když jsem to zkusil zleva, hned si mě všiml. Občas jsem prostě jen zakroutil hlavou a úspěšně se plížil dál.

Rozbité prasátko na drobné

Že nejde o plnohodnotný AAA titul si všimnete už při prvním pohledu na tvář hrdiny. Kvůli nižšímu rozpočtu vypadají postavy, jako by byly dělané před sedmi lety, jejich mimika taky není nijak vyšperkovaná. A odlišnost? Až na pár hlavních postav vypadají všichni jak z jednoho vejce. Naštěstí jsou ústřední postavy charakteristické i svou povahou, ale do paměti se vám nevryjí. Domorodce rozlišíte jen díky jiným barvám na obličeji, ale ani vůdci kmenů nejsou příliš charakterističtí. Přišlo mi, že ztvárnění domorodých kmenů odflákli vývojáři nejvíce, na to že jsou zásadní komunitou ve hře. Alespoň, že si dali záležet na vizualizaci prostředí.

Bohužel ani umělá inteligence NPC není žádná hitparáda. Většinou všichni postávají jak tvrdé Y, či bezcílně chodí sem a tam. Místy najdete například truhláře, který jakože něco dělá. I toto je důvodem, proč města vzbuzují pocit prázdnoty. Ačkoliv se snažili vytvořit iluzi živoucího města tím, že za zvukový podkres zvolili spoustu nesrozumitelných hlasů, různé bouchání, cinkání, zvonění atp. Ve finále to ale nedává smysl, když se kolem nic neděje.

Kamenem úrazu jsou pak bugy. Několikrát jsem se zasekl o texturu, NPC se snažilo projít zdí či se z ničeho nic objevilo a zase zmizelo, nebo mi poskakoval nějaký kus oblečení.

Alespoň hudební podkres je vyvážený a hodí se do dané situace. Příjemně se to poslouchá, ale soundtrack si nejspíš nebudete chtít sehnat. Za zmínku stojí, že se o hudbu postaral Olivier Deriviere, který se podílel na soundtracku například u A Plague Tale: Innocence a uslyšíme jej i v Dying Light 2.

Bohužel Greedfall neobsahuje české titulky, takže pokud neovládáte některý z dostupných jazyků, asi z celé hry nic mít nebudete.

Greedfall vyšel 10. září 2019 na PC (Steam), Playstation 4 a Xbox One. Cena se v době recenze pohybuje kolem 49,99€ (1.300 Kč).

Shrnutí

Rozsáhlá marketingová akce před vydáním, která prezentovala Greedfall jako přicházející epické RPG byla lehce přehnaná. Hra vám nabídne velmi poutavý děj, krásně ztvárněný ostrov, naprosto volnou ruku v rozhodování či taktické akční boss fighty, ale na druhou stranu ji degradují ne příliš výrazné postavy, „prázdná“ města bez života a naprosto identické interiéry. Mysteriózní dílo od Spiders má své kouzlo, i když se místy prezentuje dost lacině. Sečteno, podtrženo jde o RPG, které je lehce nad průměrem. Pokud se zaměřujete především na bohaté příběhy, tak si Greedfall určitě nenechte ujít. Ostatní bude hra bavit, když přimhouří oči.

+ Poutavý hlavní děj i vedlejší mise + Grafické ztvárnění ostrova + Soubojový systém, především boss fighty + Charakteristické hlavní postavy, především společníci + Volnost při rozhodování + Vylepšování postavy

- Větší počet viditelných bugů - Podobná architektura měst, prázdnota v nich - NPC bloumají po mapě - Identické interiéry budov - Ztvárnění postav, především domorodců - Pár druhů nestvůr - Umělá inteligence NPC

Recenzovaná verze: PC (Za poskytnutí klíče pro recenzi děkujeme společnosti Comgad s.r.o.)