Před mnoha lety byste značku HP našli na stole manažerů velkých korporátů, vedle počítačů každé druhé rodiny ve formě tiskárny nebo jako doplněk ke kancelářským počítačovým sestávám. Herní trh a s ním spojené produkty ale zlákal nemalý počet firem včetně HP, které se do tohoto odvětví pustilo s divizí OMEN. Pod touto značkou naleznete v tuto chvíli už velké portfolio – monitory, počítače, klávesnice, myši a dokonce i herní židli.

Je vidět, že HP svým produktům věří, protože po otestování klávesnice i sluchátek jsme měli možnost zrecenzovat i židli OMEN by HP Citadel. Zatímco myš i klávesnici dokážete otestovat během dvou týdnů, u židle je tato záležitost o něco složitější. Zatímco v první chvíli vám sednout nemusí, po měsíci uvelebování svého pozadí byste nejraději v židli i spali. Jak si v tomto ohledu vedla vlajková loď od HP?

Balení

Předem vás varuji, že pokud si tuto židli objednáte, očekávejte u svého vchodu opravdu velký náklaďák a opravdu velkou krabici. Židli mi zabalenou na zahradu kurýr přivezl na paletě, a já jsem si chvíli myslel, že si ze mě HP chtělo udělat vtípek a místo židle do krabice vhodilo pár cihel. Když jsem nakonec přes pot a slzy dotáhl krabici domů, otevřel jí a začal dávat židli dohromady, došlo mi, že cihly to rozhodně nebyly.

Jak můžete na fotografii vidět, židle je opravdu mohutná. Při sestavování si s tím ale nemusíte lámat hlavu, stavba konstrukce pro vaše hraní je extrémně jednoduchá – stačí přidělat opěrku, konstrukci nasadit na hvězdu a voalá, křeslo k domácímu kinu je sestavené. Časově to vycházelo na 15 minut a nemyslím si, že by to nováčkovi ve stavění herních židlí mělo trvat o něco déle.

První dny

Po sestavení jsem se ani nestačil divit, co se přede mnou objevilo. Citadel působí neskutečně mohutným dojmem, čemuž ve velkém dopomáhá nejen hluboká opěrka, ale také honosný podsedák. Svou mohutnost vám dá poznat i při tom, když se náhodou rozhodnete židli přesunout jinak, než na kolečkách - po chvíli se poctivých 26 kg pronese. Po  usednutí na židli jsem v první chvíli zkoprněl – před tankem z výrobny HP jsem několik let posedával na židli DX Racer a rozdíl je markantní. Podsedák dává pro vaše pozadí i stehna neskutečně mnoho prostoru a boční výstupky jen lehce korigují to, kam všude se můžete roztáhnout. Byl to vlastně velký nezvyk, jelikož předchozí konkurence se dosti podobala designu sedaček ze závodních aut, kde jste buď bočnicím ustoupili a také jim přizpůsobili svůj styl sezení, nebo jste židli museli dát pryč. 

Velkým rozdílem byla také bederní opěrka, která je u Citadel svou plochou téměř dvojnásobně velká jak u konkurence a dovolím si říct, že je dvojnásobně tak pohodlnější. Přeci jen jsem ale v prvních dnech našel pár výtek. Tou první je horní polštářek, který je vzhledem ke svému pevnému usazení velmi neochotný se přesunout, a také výška židle, jenž i přes maximální snížení není pro hobity (jako jsem já) velmi smlouvavá. Musel jsem si přizpůsobit své herní království tak, aby mě už nic neodrazovalo od plného testování. Dokážu si ale představit, že pokud někdo už nemůže svůj stůl posunout výše, budou ho trápit bolesti zad z častého naklánění.

Dva měsíce

Myslím si, že u židle je extrémně důležité to, jak vám posezení sedne po delší době. A musím říct, že Citadel mě neskutečně překvapilo. V průběhu dalších dní jsem nacházel všechny vymoženosti této židle, od samozřejmostí jako je nastavitelná opěrka a výška židle, až po opěrky na ruce, které vám dovolí jít snad do všech směrů našeho trojrozměrného prostoru. Při práci a opírání se o stůl je můžete zasunout, u dívání na film se zase dají naklopit do stran nebo posunout do boku.

Mohutnost a pohodlnost křesla po dobu testování snad ještě narostla, protože mám pocit, že místo herního a „závodního“ křesla, ze kterého si částečně propůjčuje design, se natvrdo stalo pojízdné křeslo. Moje tělo si našlo to správné místo, a tak si všechny části mého těla pohodlně hoví, záda neřvou a zadek se naplno propojil s podsedákem. O pohodlnosti snad plně svědčí i to, že jsem během testování dokázal na židli bez problémů usnout. Jediné, co mě následně probudilo, bylo další hlasité World Premiere během PC Gaming Show.

Ale naprosto vážně. Pochopitelně jsem svou předchozí židli nevyhodil, a tak jsem si čas od času zkusil do DX Raceru sednout. Podsedák u Citadel je o trochu delší a mnohem širší, což, jak už jsem zmínil, vám dává opravdu hodně prostoru. Opěrka je taktéž širší, a dává tak ramenům opět větší prostor. Je to jako u přechodu z 60 Hz na 144 Hz - dokud to lepší a pohodlnější nevyzkoušíte, stačí vám to. Jakmile si ale zvyknete, vrátit se už nejde.

V průběhu testování se naskytly i dny, při kterých byste si raději místo práce vlezli do bazénu, a ani zde mě HP nezklamalo. Sám jsem počítal (po předchozí zkušenosti) s tím, že během parných dnů mě bude kůže za své rozhodnutí trestat, ale nestalo se tak. Alespoň zatím.

O kvalitě použitých dílů a svém názoru jsem se přesvědčil i u svých kamarádů, kde jsem při návštěvě položil velmi zvláštní otázku „můžu si sednout na tvojí židli?“. Měl jsem tak možnost na krátkou dobu porovnat i se značkami Corsair, Secretlab i podivuhodného „Racing Pro“. Nejblíže mělo Citadel nejspíše k Secretlab Titan, zde se ale bavíme o jiné cenové kategorii – OMEN Citadel se totiž prodává o 4 tisíce levněji.

Verdikt

Musím uznat, že když si zpětně recenzi pročítám, mohou má slova znít až přehnaně pozitivně. Problémem je, že HP skutečně dokázalo postavit neskutečně pohodlnou židli, která se navíc jeví jako mohutný tank a křeslo zároveň. Bytelnost a kvalita je poznat v první chvíli, není to ale pouze optický klam. Pohodlí vám totiž Citadel dodá okamžitě. To nejlepší si ale vlastně HP přichystalo hned na začátek. Citadel se totiž na czc.cz prodává za 7 tisíc korun, což je podle mě neskutečná cena, proti které nenajdete konkurenci. Samozřejmě se stále jedná o velké peníze, pokud se ale poohlížíte po kvalitní, pohodlné a zároveň herní židli od známých značek, cenovky začínají na 6 tisících. Za to ale dostanete naprosto základní model, u kterého po 8 hodinách budete rádi, že vypadnete. Citadel je vhodné srovnávat s nejvyšší řadou konkurence, která se cenou drápe k desíti tisícům. A zde jasně vyhrává. U takového kousku jako je židle je ale doporučení jasné - zkuste si jí sami. Najděte si, jestli není náhodou Citadel někde blízko vás vystavená, a posaďte se do ní. Pak možná zjistíte, že má slova nebyla pouze výkřikem do tmy. Více fotek můžete nalézt zde.