Dokážete přežít v nehostinném prostředí a poslat zprávu flotile?
The Solus Project sice vyšel už minulý rok pro PC a Xbox One (nejdříve jako early-access a poté kompletní hra), nedávno se ale hra dostala na PlayStation 4, tak jsem se na ni rozhodl podívat. Třeba vás také poprvé minula.
Příběh hry vůbec neztrácí čas, aby vás uvedl do děje. Úvodní sekvence ukazuje vaši loď, která se vydala prozkoumat planetu Gliese-6143-C, jestli by se na ni náhodou lidstvo nemohlo uchýlit. Záhy poté je vaše loď zasažena neznámým objektem a z průzkumné mise se rychle stává boj o přežití.
Začátek je celkem jednoduchý. Musíte najít něco k pití, dát dohromady pochodeň (naštěstí hoří non-stop, pokud si s ní nejdete zaplavat) a můžete objevovat krásy mimozemského světa. Letmý pohled na screenshoty před samotným hraním mě dovedl k dojmu, že půjde o opuštěnou planetu a nic „zajímavého“ neuvidím.
Myslím, že můžu prozradit, že už ze začátku objevíte první pozůstatky neznámé civilizace. Velká čas hry se potom odehrává v podzemí, kde vás čeká bloudění, vyhýbání se pastem a řešení puzzlů. Ty jsou relativně těžké až koncem hry.
Byť se jedná o survival hru, tak máte prakticky vždy dané, kam se je potřeba dostat či co je třeba vyřešit. Tento styl hry se mi líbil, protože mě samostatné přežití moc nebaví a takto vždy máte určený směr a hra si drží dobré tempo, aby vás příběh zajímal po celou dobu hraní.
Přežití na cizí planetě není úplná sranda a vždy musíte přemýšlet alespoň několik desítek minut dopředu a podle toho třeba držet věci v celkem omezeném inventáři. Hlídat musíte jídlo, pití, tělesnou teplotu a spánek. Zatímco první dvě otravují celkem často, ale většinou je snadno vyřešíte, jakmile vám začne klesat tělesná teplota, je zle. Stačí se totiž namočit ideálně večer, když klesá teplota. Potom se musíte co nejdříve usušit a ohřát – pochodeň v tomto případě nestačí. Takto jsem umíral suverénně nejvíc. „Operator cold and wet. Temperature dropping,“ hlášení pomocného PDA si asi budu pamatovat hodně dlouho. Vyslechl jsem si totiž nespočetněkrát. Zkrátka pokud nemáte záložní zdroj tepla nebo štěstí na rychlé nalezení nového, tak konec. Naštěstí se dá ukládat celkem často a hra se uloží i po spánku.
Líbilo se mi zpracování herního světa. Mimozemská planeta opravdu působí autenticky a říkal jsem si, že by něco takového mohlo existovat. Tvůrcům určitě ulehčilo práci, že při hraní nenarazíte na moc dalších forem života. Povedené jsou také efekty počasí, klidně můžete potkat nebezpečné tornádo. Interiérové lokace se mohou po čase zdát trošku monotónní, ale nepovažuji to za velký problém.
Každopádně počítejte s tím, že The Solus Project je místy úmyslně nudná hra. Kolikrát prostě musíte někam dojít, pak se třeba vrátit a tak podobně, relativně nic se v těchto sekvencích neděje. Zde samozřejmě záleží na každém, jestli vyžaduje neustálé dění. O příběhu radši moc mluvit nechci, abych náhodou někomu nezkazil překvapení. Jedna vrstva příběhu je vaše přežití na ostrově a snaha kontaktovat mateřskou flotilu a druhá zjišťování informací o civilizaci, která zde byla před vámi. Každopádně zakončení toho nechá dost otevřeného a není moc jasné, co se tedy stalo. Hráči tak různě na fórech spekulují a některé teorie jsou dost rozvinuté. Tvůrci si v tomto směru dali záležet, jestli ale máte rádi jasné konce bez prostoru pro nejasnosti, The Solus Project vás zklame.
Hru má na svědomí malý tým, což naznačuje nižší cena a při hraní to prozradí nejrůznější drobnosti. Třeba velmi omezené animace, ze svého hrdiny prakticky nic nevidíte, stejně jako třeba ruce při lezení po žebříku. Nejde ale o něco, co by kazilo zážitek a osobně se mi prozkoumávání mimozemské planety líbilo a bavil jsem se, navzdory občasné frustraci, když mě skolila zima několikrát po sobě.
The Solus Project určitě není hra pro každého. Doporučil bych ji hlavně v případě, že hledáte něco netradičního, nevadí vám pasáže, při kterých se „nic neděje“ a nebojíte se výzvy.
