Česká herní scéna již nejednou udělala díru do světa. Vedle akčnějších kousků jako jsou Mafia, ARMA, Kingdome Come: Deliverance či Beat Saber, jenž letos získal na The Game Awards ocenění nejlepší VR hra roku, se řadí i klidnější simulátor kamionové přepravy. Euro Truck Simulator 2 získal již několik ocenění od kritiků, zahraničních redakcí či z komunitních voleb. To podtrhuje i fakt, že si jej od vydání v roce 2012 zakoupilo již přes 6,7 milionů hráčů po celém světě.

SCS Software nicméně nelení a během šesti let se mapy v ETS2 podstatně rozšířily o pět dalších oblastí – propracovanější středoevropské země v datadisku Going East, Skandinávii, Francii, Itálii a Balt. Ke konci letošního roku vývojáři přidávají další DLC s názvem Road to the Black Sea. Díky tomu výjimečně vyrážíme na Balkán s kulatou lopatou v rukách, a ne si válet šunky u moře.

Řidičák, techničák, zvažte se a podstupte prohlídku

Road to the Black Sea zavede virtuální kamioňáky do Rumunska, Bulharska a evropské části Turecka, což přidává dalších 10 000 kilometrů silnic ke zdolání. Než se ale vydáme na balkánskou jízdu, je potřeba v pořádku projít hraniční kontrolou. S ní se řidiči setkávají poprvé v historii Euro Truck Simulatoru, jelikož do teď se projíždělo pouze zeměmi, jež náleží do schengenského prostoru. Na hranicích tak musíte projít kontrolou dokladů, zvážit náklad, jestli náhodou nepřesahujete povolený limit, absolvovat rentgenovou prohlídku, popřípadě se vám kolem náklaďáku bude motat pár celníků s úkolem najít převážený kontraband. Vše probíhá přesně tak, jak si pamatuju ze svých cest v tátově kamionu. Na rozdíl od reality tu nemusíte hodiny čekat, než vás pohraniční byrokraté odbaví, a tak se během pár minut můžete začít kochat specifickou krajinou i kulturou pro danou balkánskou zemi.

Statky, paneláky a mrakodrapy

O Balkánu se říká, že je divoký. Přesně takhle na mě zapůsobila scenérie v Rumunsku po několika kilometrech ujetých na silnici první třídy, jelikož dálnic v této zemi zrovna moc nemají. Celou cestu obklopovala pole, smíšené lesy a v dálce jsem viděl Karpaty. Tento pocit se znásobil poté, co jsem vjel do první vesničky z mnoha, jež cestou objevíte, kde se mi vybavil popis Koločavy z knihy Nikola Šuhaj loupežník (ačkoliv nejde o oblast na Balkáně). Dřevěné malované domky, dvory plné haraburdí, jedna až dvě zříceniny a tomu všemu dominoval krásný pravoslavný kostelík. Už mi tam chyběl jen Laco tlačící kárku plnou posekané trávy a za ním kolébající se husy.

Z vesnic nevyznačených ani na mapě se po stovkách ujetých kilometrů dostávám do velkoměsta, kde mě v nově vytvořené firmě očekávají na vykládku. Ta je jednou z 22 společností, u nichž můžete brát zakázky. První, co vás fascinuje při příjezdu do města, je jeho rozloha. Už nejde o pár ulic s firmami, ale o vskutku obrovské rozložení, kdy jeho projetí zabere i několik minut. Sice můžete namítnout, že propracovaná města se objevila už v DLC Scandinavia, nicméně balkánskému typu se nevyrovnají. Nákupní centra a průmyslové zóny na okrajích měst střídají blíže k centru paneláky architektonicky známé z minulého režimu, tramvaje a místní památky. Když opouštíte metropole, tak při ohlédnutí se zpět spočine váš zrak na siluetách, které vyvodí pocit, že jste skutečně navštívili rozsáhlá místa, ačkoliv za sebou máte jen několik desítek odjetých kilometrů. Vyzdvihnout si zaslouží obzvláště Istanbul, Plovdiv, Constanta, Temešvár či Bukurešť.

Pokud se těšíte na cestu podél Černého moře, trochu Vás asi zklamu. Tato trasa tu sice je, nicméně neočekávejte pohled jak při brázdění silnice podél oceánu v Kalifornii. Ve výhledu vám budou překážet především stromy. Nicméně i tak jde o úžasnou trasu, kde minete bohaté scenérie, plynovod a několik zajímavých staveb.

Nelze si nevšimnout, že se především vyjadřuji k Rumunsku, a zbývající dva státy trochu opomíjím. Není to tím, že by ztratily na atraktivnosti, ale především Rumunsko nabízí výrazný kontrast v prostředí díky členitosti terénu. Nicméně za návštěvu stojí rozhodně všechny státy, jelikož každý nabízí něco specifického v přírodě, infrastruktuře nebo kultuře.

Po souši i po vodě

Pokud už budete mít plné zuby řízení můžete si odpočinout na lodi. Ne, nyní se nejedná o žádný trajekt po moři mezi zeměmi, nýbrž po Dunaji. Tato nová specialita se nachází v rumunském městě Bräila. Říční trajekt musíte využít, pokud se chcete dostat do nedaleké vesnice Smârdan, poněvadž tudy cesty nevedou. Aby vám to vývojáři ještě zpříjemnili, skoro celou plavbu zhlédnete během cutscény.

Černomořskému datadisku nemohu nic závažného vytknout, jelikož jsem žádnou chybu nenašel. Možná by se jen mohly hraniční přechody provést trochu plnější, protože těch pár osobních a nákladních automobilů působí dojmem, že nikdo do těchto zemí nejezdí. A trocha autentičnosti při šnečím pohybu v koloně by třeba nikoho nenaštvala.

Euro Truck Simulator 2: Road to the Black Sea vyšlo 5. prosince 2019 na PC (Steam). Cena je v době recenze 17,99€ (cca 450 Kč).

Verdikt

Euro Truck Simulator 2: Road to the Black Sea lze označit za momentálně nejpropracovanější rozšíření ke hře, které SCS Software vytvořili i vydali. Krásná a divoká balkánská příroda, malebné vesnice, jak z počátku minulého století, v kontrastu s rozlehlými detailně vytvořenými velkoměsty nadchnou nejednoho hráče. Pohraniční kontroly, které se ve hře objevují poprvé jsou také vítaným oživením, stejně jako říční trajekt. Za cenu, jež se DLC prodává dostanete bez debat spoustu muziky. SCS Software jen znovu potvrdil, proč je ETS2, stejně jako jeho mladší bratr American Truck Simulator, tak úspěšný ve světě.

+ Hraniční kontroly, říční trajekt
+ Propracované venkovy i města
+ Autentická balkánská kultura
+ Deset tisíc přidaných kilometrů = desítky hodin při plnění zakázek

Vývojář i vydavatel: SCS Software

Žánr: Simulátor

Recenzovaná verze: PC