Po filmovém pokračování přichází i velký videoherní návrat na Pandoru. Ubisoft se chopil šance vytěžit z nového světa maximum. Podařilo se to jen z části.
První filmový Avatar jsem viděl až doma na DVD, na druhý jsem s očekáváním zašel do kina. O obou případech jsem byl z vizuálu nadšen, zejména u prvního dílu. Už zde mohu říct, kde herní Avatar krásně navazuje. Ubisoft a Massive Entertainments se pustili do složitého oříšku s tvorbou hry z doslova jiného světa. Na pohled překrásné dílo ovšem často zakopává u drobností, které celkový dojem kazí.
První kroky na Pandoře
Píše se rok 2169 a vy se jako dítě domorodého Na'Vi (původní obyvatelé Pandory) ocitáte v podstatě v zajetí RDA (Resources Development Administration), tedy organizace, která chce z Pandory udělal prakticky druhou Zemi (v tom špatném). Aniž bych příliš vyzrazoval z příběhu, brzy se dostanete na svobodu a můžete objevovat krásy tohoto herního světa. Že si tvůrci dali na vizuálu záležet vám dá na vědomí váš počítač a zřejmě i konzole. V obou případech se totiž pořádně zapotí, avšak výsledek stojí za to. Pandora totiž vypadá barevně, originálně, živě a skoro jako ve filmu. Třešničkou na dortu je pak skvělý soundtrack.
Po pár minutách se před vámi otevře opravdu velkoryse rozměrná herní mapa s řadou biomů a působí věrně na každém vašem kroku. Od tamní flóry a fauny až po létající skály. Osobně jsem se kolikrát zastavil u kytek, abych zjistil, že z nich nezískáte potravu jen zmáčknutím klávesy. Plody musíte hezky odtrhnout v daném směru, což kupodivu přinášelo pocit satisfakce.
K pohlcení do herního světa přispívá i vertikalita prostředí. Skály, stromy, létající ostrovy, tvůrci se zkrátka nemuseli vázat na prostředí jaké naleznete na Zemi. Proto budete často šplhat, skákat a později i létat.
Realistické podání Pandory doprovází všudypřítomné živočišstvo. Lov s puškou si ale raději rozmyslete. S lukem a šípem můžete v souladu s přírodou skolit neškodná stvoření podobná želvám i tamní predátory. Z nich pak získáte ingredience třeba pro vaření tamních dobrot.
Po mapě jsou rozmístěné i jednotlivé základny RDA. Ty mají přesah i do okolí, ve kterém se pak šíří znečištění. Z míst tak nemůžete sbírat například plody kytek. Jejich zisk je tím pádem podmíněn zdoláním určitých základen.
Avatar: Frontiers of Pandora čeština je nyní ke stažení zdarma
Avatar: Frontiers of Pandora čeština je konečně tady a je ke stažení zdarma. O českou lokalizaci titulků se postarala…
Příroda v těchto místech působí velmi mrtvým dojmem a dodává pocit, že planetu osvobozujete od něčeho špatného. Autoři dávají opravdu velký důraz na ekologickou premisu. Stroje lidí představují uhelné elektrárny, a ačkoliv jsou lidé v této hře druh schopní cestování napříč planetami, jakoby se zasekli v průmyslové revoluci a záměrně znečišťovali Pandoru. Celkové pojetí tak působí hodně zlehčeně. Lidstvo sice je schopno meziplanetárního cestování a přenesení mysli, ale zároveň působí dojmem civilizace na začátku 20. století.
Do boje jen s lukem
Už první boje dávají náznak, že vaším hlavním parťákem se na pár desítek hodin stane luk a šíp. Střelba z lidských zbraní od boku totiž působí zvláštně a neuspokojivě. Oproti tomu luk je přesný a šípy si můžete lehce vyrábět i v průběhu boje. Obecně se tak můžete soustředit jen na vylepšování luku a sehnání brokovnice. Ta jako jedna z mála lidských zbraní najde využití.
Ačkoliv představují první souboje dobrou průpravu k soubojovému systému, napříč hlavním příběhem narazíte na mise, kde tvůrcům ujela ruka a zvolili opravdu nepřiměřenou sílu nepřátel. Osobně nemám problém hrát hry na vyšší obtížnost, ale zde jsem umíral i na lehkou obtížnost. Přitom jsem měl úroveň, která odpovídala misi. Nebere přitom v potaz outposty, které patří do lategame a narazíte na ně v první polovině příběhu. Jde o mise z hlavního příběhu.
Zároveň jsem se setkal s momenty, kdy mě nepřátelé viděli i za kamenem nebo naopak si mě nevšimli přes pletivo. Ze stealth systému jsem byl ve finále tak zmatený, že většina misí probíhala stylem pokus, omyl.
Systém outpostů, tedy základen RDA rozmístěných po mapě, je navíc dost okopírovaný z Far Cry. Ubisoft zde bohužel nepřinesl vůbec nic nového.
Moje jméno je…
Mezi misemi se sbližujete s kmeny a můžete plnit vedlejší úkoly, získávat si věrnost tamních komunit a prozkoumávat okolí. Ačkoliv jsem s některými úkoly neměl vůbec problém a hrstka mi přišla nápaditých, ve výsledku šlo jen o docela průměrnou výplň herního světa a nic zajímavého.
Vzhledem k opravdu silnému využití lokálního nářečí a jmen si připravte poznámkový blok. Jednotlivé postavy si totiž těžko zapamatujete. Tvůrci se je sice snaží odlišit oblečením a třeba účesem, jenže ani to nepomáhá. Ve finále tak lehce ztratíte přehled o jednotlivých postavách, což vás může vytrhnout z jinak povedeného světa.
K celkem zmatečnému seznamování s postavami nepřispívá ani absence záporáků, kteří se velkou část hry skrývají. Jejich role přijde až na samotném konci, což je škoda. Celá prostřední fáze hry ztrácí náboj a minimálně já ztratil na pár hodin hlavní motivaci, proč bych měl v misích postupovat dále.
Rychlý, vysoký a modrý
Premisa hraní za postavu, která má vůči lidem fyzicky nadprůměrné schopnosti, se mi od začátku velmi líbila. Na'Vi logicky vydrží pár zásahů kulek, vyskočí výše, dále, uběhnou delší vzdálenost a mohou nosit více vybavení. Nejste žádný programátory vymyšlený nadčlověk. Můžete tak skákat několik metrů do vzduchu, lehce šplhat po liánách a křižovat Pandoru s elegancí tamních obyvatel vlastní.
Ačkoliv můžete proskakovat skrze porost, padlé stromy a celkově vyskočíte kam potřebuje, trochu mě zamrzelo, že plynulost pohybu nepřiblížila ještě více sérii Assassin's Creed nebo Spider-Manovi. Například skákání po liánách se nedočkáte a lezení po stěnách mi také chybělo. Jde zkrátka o prvek, který je dotažený jen do poloviny svého potenciálu.
Co mi naopak přišlo super je Na'Vi smysl. Ten zvýrazní předměty nebo cíl, kam jít. Jde opět o velmi organicky zapracovanou mechaniku her. Obyvatelé Pandory tento smysl přirozeně využívají a opět tak nejde o něco, co si vývojáři uměle vymysleli jen pro vás.
Kde jsem doufal v lehkou pomoc od tvůrců byla minimapa, která kompletně chybí. Obecně celé uživatelské rozhraní působí kýčovitě, nepřehledně a formou nad funkcí. Do hry sice designem celkem zapadá, jenže po pár hodinách vás z těch všudypřítomných barev může rozbolet hlava.
Závěr
Avatar: Frontiers of Pandora je první Avatar hrou, kterou bych mohl fanouškům tohoto světa s klidem doporučit. Ubisoft se při zpracování Pandory opravdu předvedl a herní svět vypadá překrásně. Při každém průletu nad vysokými stromy si vzpomenete na filmové sekvence. Průchod hustým lesem, prohánění se na pláních a další aktivity včetně lovu a sbírání plodů si opravdu užijete. Graficky jde o nádhernou hru, která čerpá ze stále neokoukaného a nesvázaného světa, kde si můžou tvůrci dělat co chtějí.
Bohužel se titul nevyhnul nešvarům typickým pro Ubisoft tituly. Například nudné outposty, nevyvážená obtížnost a celkem suchý příběh. Pokud vás filmový Avatar nikdy neoslovil, zapněte raději starší Far Cry. Pokud ale dáte Pandoře šanci a pominete pár nedostatků, hra vás okouzlí zejména svým zasazením.
Verdikt
Nový Avatar od Ubisoftu nabízí audio-vizuální požitek, který si užijete plnými doušky, pokud odpustíte tvůrcům celkem nudný příběh a nevyváženou obtížnost. Aktuálně nejlepší titul pro fanoušky filmového Avatara.
