Recenze: Generation Zero survival s roboty

Vítejte v osmdesátkovém Švédsku s obrovskými roboty.

Reklama

Představte si, že se probudíte na břehu ostrova. Krásná švédská přírodní scenérie vás na chvíli zaslepí a vy si po chvíli uvědomíte, že nedaleko je dům. Po krátkém zkoumání vám dojde, že něco není v pořádku. Podle stavu domu je vidět, že jeho majitelé odešli ve spěchu. Z poznámek, které v domě zůstaly, se dozvíte, co se vlastně stalo. Vítejte v roboty okupovaném Švédsku v 80. letech minulého století. Všichni obyvatelé zmizeli a vy máte za úkol jediné, přežít. Můžete se o to pokusit sami nebo se třemi dalšími přáteli.

Šaty dělají člověka

Při prvním spuštění hry vás uvítá velmi jednoduché menu. V době recenzování si hra procházela prvotními porodními bolestmi a tak se stalo, že myš vůbec nereagovala a hra se mi neustále spouštěla s rozvržením xboxového ovladače. Dalším překvapením pro mě bylo, když jsem zjistila, že hra má na počítači striktně uzamčené snímky na 30 nebo 60 FPS. To jde samozřejmě obejít, ale přímo v nastavení hry bohužel ne.

Při spouštění nové hry máte možnost si vytvořit svoji vlastní postavu. Tvorba postavy není nijak rozsáhlá či detailní. Máte na výběr několik modelů postav. Vybíráte si mezi ženskou a mužskou verzí nerda, punkáče, playboye ze školy, vojáka, rebela, hip-hopera a obyčejného týpka z městečka. Rozhodně to není nic stylu The Sims a nic převratného nečekejte.

Recenze: Generation Zero survival s roboty

Jak jsem psala už v úvodu, hra vás vpustí na fiktivní švédský ostrov, který se na první pohled zdá být opuštěný. Zdejší obyvatelé zde po sobě zanechali opuštěné domy i auta a zůstaly po nich jen nahrávky nebo poznámky, které tak svým způsobem vyprávějí příběh. Co se mně osobně velice líbilo, bylo zadávání misí. Jelikož ve hře se nesetkáte s NPC postavami, musíte si vše dobře pročíst, většina důležitých a cenných informací se právě schovává v textu. Hra vás tak nevodí za ručičku a neoznačuje vám pokaždé na mapě, kam máte jít.

Loot všude, kam se podíváš

Atmosféra osmdesátek i prostředí švédského ostrova jsou skutečně úžasně zpracované. Tohle se musí vývojářům nechat. Jen je trochu škoda, že to někdy působí až moc prázdně. Na druhou stranu však můžete objevit spoustu zajímavých míst. Například trosky hradu, opuštěný kostel nebo pilu a v každé lokaci je toho dost k nalezení. Za každé nové místo, které objevíte, dostanete trochu zkušenostních bodů. Zkušenostní body budete v průběhu hrou získávat celkem často, ale levely už tolik ne.

Jakmile vstoupíte do určité lokace, objeví se na obrazovce malý souhrn toho, co zde můžete najít a kolik. Tohle se mi líbí, ale bohužel je to trochu zbytečná věc, protože pokaždé, když se do té lokace později vrátíte zpátky, všechen loot se zde znovu objeví. Na to, že hra se tváří jako „survival“ titul máte zbraní a munice někdy až nad hlavu. Měla jsem neustále problém s přeplněným batohem. Na suchu jen tak nezůstanete. Pokud hrajete ve více hráčích, každý má svůj vlastní loot. Nemůže se tak ani stát, že byste svého kamaráda okradli o dobrou loveckou pušku, protože pravděpodobně na místě, kde jste ji našli vy, bude mít on například brokovnici.

Krom zbraní a munice můžete také nalézt různé doplňky a mířidla na zbraně, samozřejmě nesmí chybět ani kosmetické doplňky a oblečení, abyste si mohli svou postavu řádně obléknout. Zajímavostí je, že některé kusy oblečení dávají vaší postavě určité výhody. Například, když máte oblečené šedé tričko, jste méně viditelní apod.

Určité lokace také slouží jako „safe house“. Mezi „safe housy“ se můžete rychle přemisťovat a krom toho slouží i jako místo, kde se hra uloží, a v případě, že vás roboti zraní, se sem můžete teleportovat.

Ve dvou se to lépe táhne

Při vytváření postavy se vás hra zeptá, zda chcete mít hru soukromou nebo otevřenou pro ostatní hráče. Pokud máte hru nastavenou jako „public“, začnou se k vám připojovat i náhodní hráči, kteří zrovna hru hrají. Máte tak na výběr si zahrát se svými kamarády, s náhodnými hráči nebo úplně sami. Za celou dobu mého hraní se ke mně do hry připojili jen dva náhodní hráči a navíc ve hře nefunguje voice chat, takže veškerá komunikace s náhodnými lidmi funguje přes textový chat a emoty.

Za hodinku a půl hraní jsem narazila jen na jeden typ nepřátelských robotů. Až postupně trochu dál se začali objevovat větší a silnější roboti. Pokud nemáte dobrou zbraň, na větší roboty se moc nevyplatí jít a je lepší je obejít. Všichni roboti reagují na zvuk a někdy mají sluch velice citlivý, jindy si zase nevšimnou ani kulky, která jim prosviští kolem obvodů. Většina robotů má ale viditelnou slabinu, kterou když najdete, máte z poloviny vyhráno. Horší je, když na vás jde rovnou tucet robotů ze všech stran. I ve dvou to byla výzva se ubránit. Naštěstí je v této hře snad nemožné umřít. Pokud vás roboti přeci jen zdolají, hra vám dá na výběr, zda chcete hned vstát a vrátit se do bitvy nebo se teleportovat zpátky do „safe housu“. Samozřejmě o svoje věci ani v jednom z případů nepřijdete. Navíc lékárniček nacházíte po světě tolik, že byste s nimi mohli jít na trh.

Jaká tedy hra vlastně je?

Generation Zero se po audiovizuální stránce velice povedla. Atmosféra a prostředí je více než dobře provedené. Největším mínusem pro mě bylo to, že hra působila po pár hodinách hraní prázdně. Úkoly nebyly ani nijak zajímavé. Většinou se jednalo jen o naznačení, kde můžete najít lepší a lepší zbraně a zásoby. Hra vás nijak nemotivuje k tomu, abyste si ji znovu zahráli nebo vůbec pokračovali v průzkumu celé mapy.

Velice rychle se dostavila nuda. Dokonce ani s kamarády hra neměla tolik co nabídnout. Ve výsledku jde jen o slepé běhání za lepšími zbraněmi a vybavením, občasné zastřelení robota a pak další běhání a objevování nových lokací na obrovské mapě. Bugy, se kterými jsem se v průběhu hraní setkala, také moc nepřidávaly na zábavě.

Hra Generation Zero je takový dobrý průměr. Pokud byste měli hru zájem vyzkoušet, rozhodně počkejte, až bude ve slevě. Za plnou cenovku v tuto chvíli hra určitě nestojí.