[Recenze] Praetorians: HD Remaster - Omládnutí Julia Caesara a jeho tažení ztroskotalo za Rubikonem

Němečtí vydavatelé Kalypso Media (Tropico 5 a 6, Railway Empire) si vzali na paškál remaster real-time strategie z roku 2003 Praetorians. Ve své době šlo o lehce nadprůměrný kousek, kde jste se v roli římských generálů v několika historických kapitolách vydali se svou armádou rozšířit hranice Římské říše během období vlády Julia Caesara. Co si budeme, 17 let je dlouhá doba a hráči jsou nyní jinak rozmlsaní, než tomu bylo na začátku tisíciletí, takže zaujmout titulem v upadajícím žánru není oříšek, který by si mohl dovolit rozlousknout kde kdo.

Kostky jsou vrženy… ze stolu

V lineárně vyvíjející se kampani si projdete celkem 24 kapitol, ve kterých obsadíte Galii, abyste nakonec mohli potlačit místní vzpouru (tentokrát se nejedná o vesnici Asterixe a Obelixe), zkusíte zabránit brexitu v Britannii, zastavíte se na pivko a šnycl v Germánii, a přes Blízký východ si to napochodujete na rande s Kleopatrou v Egyptě.

Mise se snaží zachovat jistou chronologii podle historické časové linie, takže se občas stane, že ze zasněžené Galie přeskočíte do pouště někde u Jeruzaléma, protože Římané byli v tu dobu rozlezlí prostě všude.

Kvůli pořád stejným zadáním úkolů v misích budete chtít vypálit Řím stejně jako Nero. Obsaď vesnici, ubraň pevnost, zabij šmejda, co se nechce klanět Juliovi, doprovoď Gaia, Publia, Tiberia nebo Narcia do jejich snobských obydlí, popřípadě uteč krvežíznivým barbarům. Ne, tohle hráče jen stěží udrží u obrazovek. Nesmím zapomenout na můj nejoblíbenější úkol – generál musí přežít! To je opravdu třešnička na dortu, kterou vysvětlím níže v recenzi.

Jelikož jde o strategii, neočekávejte žádný hollywoodský scénář jak z filmu Gladiátor. Díky příběhu se alespoň něco nového přiučíte z dějepisu, ale berte to s rezervou, ten masakr, co jste rozpoutali během obléhání, nemusel nikdy ve skutečnosti nastat.

Veni, vidi, jenom to vici se nedaří

Jak jsem psal výše, udržet generály na živu je vážně chuťovka. Tyto vůdčí postavy kromě aury na zvýšení staminy nebo jiných bonusů jsou naprosto nepoužitelné. Jako správní vojevůdci jsou raději, když veškerou špinavou práci za ně odmakají vojáci. Frajerům se moc nechce kolem sebe máchat mečem. Paradoxně se však do boje hrnou jako první - výhoda toho, že se vozí na koni. To znamená, že jsou schopní plnou parou vpřed vletět k nepřátelským jednotkám a nechají se rozsekat a rozmlet jak čevabčiči. Holt si je musíte hlídat, jejich bonus se hodí. Když je ponecháte někde vzadu, ale v dosahu aury k pěchotě, uděláte jen dobře. Pokud vám zemřou, a vy jste si neuložili hru, tak přeju hodně štěstí při opakování mise, protože checkpointy v Praetorians nečekejte.

Do boje je vždy lepší vyslat armádu. Tu si poskládáte z několika různých typů jednotek jako jsou kopiníci, lučištníci, legionáři a pretoriáni s meči či jízda na koních. Tyto druhy jednotek jsou potom stejné i pro Galy nebo Egypťany, za které si můžete zahrát ve Skirmish módu a multiplayeru, samozřejmě jsou jinak pojmenovaní. Oplatí se využívat i zvědy s orlem nebo vlkem, abyste nepadli do léčky, jelikož okolí na mapě, kde se nepohybuje vaše, popřípadě spřátelená armáda je zahaleno ve stínech.

Praetorians má být především o soubojích, podle toho jsou také vytvořeny ne příliš rozlehlé mapy a jejich terén. Ten můžete využít ve prospěch bitev. Rozmístěte například lučištníky na dvou protilehlých výběžcích, mezi nimiž vede cesta nebo schovejte část vojska do lesa, zatímco viditelný zbytek na sebe naláká nepřátele, to jsou vždy účinné recepty na úspěšný přepad. Taktizovat se tu dá v poměrně rozšířených možnostech.

Jak ale přijde na bitvu, budete se držet za hlavu a nevěřícně hledět, co se to na tom monitoru ksakru děje?! Kromě toho, že vznikne nepřehledný chuchvalec těl, při kterém se velice špatně naklikávají jednotky, vás zarazí neschopnost vojáků stáhnout se z boje. Očividně to funguje jak pervitin – jak do toho jednou vletíš, už se z toho nedostaneš ven.

Další věc, která vás praští železnou přilbou přes nos, jsou výsledky bitev. V situacích, kdy skutečně nerozestavíte obranné pozice někde na vyvýšených místech, o vítězi bitvy rozhodují nejspíše hozené kostky. Se třemi skupinami legionářů a lučištníky jsem si to štrádoval lesem, jelikož jsem chtěl Germány překvapit zezadu. Počítal jsem s tím, že v lese bude vyčkávat parta zarostlých Obelixů, takže jsem předem poslal zvěda, aby mi je našel, což se podařilo. Galové, kteří se skládali pouze ze tří jednotek berserků, nemohli předvídat můj vychytralý přepad. S pláčem jsem sledoval, jak to Taliáni projeli stejně jako na EURO 2012. O několik hodin později nastala stejná situace s podobně obsaženými jednotkami. Římané vyhráli. Když se to shrne, někdy o vítězství rozhoduje prostředí, někdy početnost armád, někdy typy utkaných jednotek a někdy je to jen čistá haluz.

Když už se dostane na řadu obléhání, stačí si vytvořit pár obléhacích strojů jako jsou katapulty, beranidla, žebříky či věže a hurá proti zdi. Obsazování vesnic skýtá ve zničení posádky, která potvrzuje, komu dědina patří, a následném zabití náčelníka. Pak už si jen postavíte vlastní. Skutečně je to tak prosté.

Jakmile tohle všechno absolvujete pětkrát za sebou, a přesto budete nadále hrát, zasloužíte si metál.

Všechny cesty vedou do Říma, ale kudy?

Generované mapy jsou malé až středně velké lišící se pouze biotopy. Strukturou jsou vesměs jak přes kopírák – kopce, lesy, cesty a města stojící na nějakém jiném místě než tomu bylo na mapě v předchozí misi. Bohužel i tak mají jednotky poněkud problém se po nich pohybovat. Pathfinding je zrádný. Umělá inteligence si neumí vyhodnotit nejlepší možnou cestu, jejich pohyb by se dal přirovnat k nemotorným tučňákům na pevnině a trvá jim to roky, než se někam vůbec přesunou. Když jim přikážete klusat, ztratí tím modře znázorněnou staminu, a pak je převálcuje i stádo splašených krav.

Praetorians nejsou pro hráče, co rádi staví nějaké ty kasárny, zbrojnice, sýpky atp. Jedinou možností stavby jsou posádky, a pak obranné věže. Tím to hasne. Vesnice nadále slouží jako taková „kasárna“ pro produkci jednotek. Podmínkou je do nich umístit oficíra, pak už si jen naklikáte jednotky, které potřebujete naverbovat, a můžete si zajít udělat kávu, uvařit večeři a poklábosit s drahou polovičkou o jejím dni. Zbytečně zdlouhavou produkci jednotek limituje pouze množství obyvatel ve vesnici, což je zdroj, který se automaticky (taky pomalu) doplňuje.

I ty, Brute?

Stará grafika se potřebovala oholit, a tak se nám předvedla v uhlazenější podobě. Že by ale šlo o velmi znatelný rozdíl se říct nedá. Kdyby Praetorians vyšlo jako mobilní hra, tak by nové HD rozlišení bylo výborné, ale na PC výrazně vidíme vrásky času.

Audiovizuálnímu zážitku příliš nepomáhá ani soundtrack. Ten se přehrává zrovna podle dané situace ve hře, takže uslyšíte časté neplynulé přeskakování z jedné písně na druhou, o to hůř, že celkově jich je snad jen pět. Po pár hodinách to leze krkem, když se to děje každých 30 sekund. Van Gogh by si kvůli tomu uřezal další ucho.

Omlazování se dotklo také uživatelského rozhraní, které má nyní přívětivější vzhled a možnosti.

Kromě kampaně si tu ještě můžete zahrát Skirmish mód a multiplayer. První zmiňovaná možnost mě po 16 hodinách v kampani ani nelákala vyzkoušet (proč taky?). Vždyť by to bylo zas to stejný. Do online prostředí jsem zpoza okna nahlédl, abych se podíval, že nikdo není doma. Tuto možnost využijete především s kamarády, jestli nějaké máte

.

Českou lokalizaci nehledejte, ale i lidé cizími jazyky nepolíbení zvládnou pochopit, oč tu běží.

Praetorians - HD Remaster vyšel 24. ledna 2020 na PC, během následujících měsíců je plánováno jeho vydání na Playstation 4 a Xbox One. Cena je v době recenze 19,99€ (cca 550 Kč).

Verdikt

Pár kosmetických úprav a nové rozlišení, které nejsou zas tolik viditelné, nezachrání tohle dědečkovské RTS. Sice před 17 lety sbíral Praetorians poměrně pozitivní hodnocení, ale dnes to už nestačí. Gameplay je nezáživný, děláte pořád ty stejné úkoly, a bohužel ani bitvy nejsou nic, co by vás udrželo u monitoru desítky hodin v kuse. Pokud nejste pamětník a fanoušek této značky v jednom, tak vám omlazené Římany nemůžu doporučit.

+ Přiučíte se o období vlády Julia Caesara + Možné taktizování díky prostředí mapy - Nudná kampaň, stále opakující se úkoly - Nepříliš poznatelné vylepšení grafiky - Otravný soundtrack - Pathfinding, nemotorná AI - V boji nepoužitelní velitelé, pár typů jednotek, produkce jednotek - Nezáživné bitvy

Vývojář: Pyro Studios, Torus Games / Vydavatel: Kalypso Media

Žánr: Real-time strategie

Recenzovaná verze: PC