Recenze: The Sinking City

Zajimavá detektivka topící se v ambiciózním moři.

Reklama

Před týdnem vyšla jedna z očekávaných novinek letošního roku, na niž svůj zrak upřelo mnoho hráčů. V The Sinking City jsem se ponořil do temného a ponurého světa, kde se nachází tenká hranice mezi realitou a iluzí. Mělo jít o ambiciózní projekt od ukrajinských tvůrců z Frogwares, kteří mají za sebou sérii her s nejdůvtipnějším detektivem všech dob - Sherlockem Holmesem, jenž sklízela pozitivní i negativní ohlasy od kritiků a hráčů. Smíšených pocitů jsem nabyl i u této nové akční horrorové adventury s prvky RPG, která se inspirovala dílem o mýtu Cthulhu spisovatele H. P. Lovecrafta.

Tvůrci zůstali u detektivního žánru, a tak si zde zahrajete za soukromého detektiva Charlese Reeda, bývalého potápěče u námořnictva. Ten se vydal zjistit příčiny zvláštních vidin, které jej sužují ve dne i v noci, do města Oakmont nacházejícího se v Massachusetts. Je ale odříznuté od pevninské části Spojených států amerických. S tímto problémem se potýkají i jeho obyvatelé. Aby toho utrpení pro ně nebylo málo, město zasáhla devastující povodeň, kvůli které se zde nachází spousta zatopených ulic, bída, hlad, špína a kusy vyvržených mořských živočichů na každém rohu. A ačkoliv moře obepíná celý Oakmont, turistická destinace to zrovna nebude, protože tam naprší více milimetrů srážek než při monzunových deštích v Asii. K tomu všemu s sebou povodeň přinesla i tzv. "nestvoury", které dělají obyvatelům Oakmontu ze života peklo.

Nicméně právě ponuré počasí vytváří příhodnou atmosféru k ději, který se zde odehrává, a ten je opravdu výborný. Temné a mysteriózní detektivní téma v hlavní linii i ve vedlejších misích, si vás získá svou záhadností, napětím a výtečným zpracováním, které vás budou nutit vyřešit každý případ. Tvůrci se ani nebáli témat, za které se v dnešní době utrhne hlava a tělo se hodí do nejhlubší rokle. Rasismus mezi lidmi, „opičáky“ a rybolidmi (tzv. Innsmouťany) je na každém kroku, navíc všichni nesnáší přivandrovalce. Potkáte se s neblaze proslulým KKK a dalšími sektami, které mají problém s kdekým. Bohatí opovrhují chudými a naopak. Sečteno a podtrženo, rasismus a jiná nesnášenlivost všech podob je nedílnou součástí hry.

Řešení zapeklitých případů je kapitola sama o sobě. Pro hráče, kteří mají zkušenosti s některým dílem Sherlocka Holmese, to budou již známé detektivní mechanismy, protože se ve Frogwares rozhodli zůstat u něčeho, co vymysleli skvěle. U detektiva Reeda také naleznete nadpřirozenou schopnost v podobě „Třetího oka“, díky němuž má možnost vidět věci (dokonce i místnosti) skryté pro ostatní. K tomu ještě vidíte i zvláštní siluety, které vám ukazují směr při hledání těch nejzákeřnějších „schovávaček“. A do třetice nadpřirozeno. Pan Reed disponuje schopností si retrospektivně přehrát události odehraného zločinu, kde ale vy rozhodujete o jejich správném pořadí.

K dispozici máte i deník, ve kterém naleznete všechny splněné i nesplněné mise a k nim přehledně setříděné stopy. K dispozici je i foťák, ale jeho význam ve hře jsem moc nepochopil, jelikož jsem jej použil nanejvýš třikrát. Atmosféře zajímavě přidávají různé ústřižky z novin, dopisy, poznámky, a další vodítka, kterých se zde nachází opravdu hodně, nicméně nejsou nijak důležité pro řešení případů.

Při hledání dalších stop se hojně využívá mapa. Ta je vytvořená tak šikovně, že se v ní vyzná i člověk zcela bez orientačního smyslu. Abyste totiž zjistili, kam se v případu vydat dále, dostanete do rukou názvy ulic, a tím si na mapě vyhledáte potřebné místo k návštěvě. To si ještě můžete vyznačit jakýmkoliv symbolem z nabídky. Ze začátku to bylo celkem zábavné, ale postupem času se to jevilo už jako poněkud otravná činnost, kterou bych uvítal v menší míře.

K vyhledávání nových informací zde ještě poslouží knihovna, policejní stanice, redakce místních novin nebo městská radnice. Ve všech těchto budovách je k dispozici archiv, kde se budete prohrabávat ve starých spisech tak, že správně zvolíte tři možnosti z několika oblastí.

Tvůrci zde zůstali u paměťového paláce, jak možná někteří znáte ze Sherlocka Holmese. V něm si spojujete dohromady zjištěné informace z výslechů či z ohledaných míst. Ve finále si pak musíte vybrat některou z možností pro vyřešení případů, čímž vás hra dostane nejednou do morálních dilemat. Je jen škoda, že se učiněná rozhodnutí viditelně neodráží v otevřeném světě.

Hraní si na detektiva vás rozhodně bude bavit, obzvláště pokud zvolíte nejtěžší úroveň pro vyšetřování, hra vás tak přestane vést za ručičku a vy se budete muset spoléhat pouze na svůj rozum a intuici. Nicméně i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, jako by tam ta neviditelná ruka měla stále nějaký vliv.

Co už není tolik zábavné jsou souboje. Ve Frogwares nemají zrovna mnoho zkušeností s akčními hrami, což v The Sinking City poznáte od začátku. S vytaženou zbraní stojíte a střílíte, zatímco z protější strany stojí a střílí vaši lidští nepřátelé, a ti samozřejmě vydrží několik kulek, než se sklátí k zemi. O trochu větší adrenalin to je proti nestvourám, které vás za děsivého křiku (jejich, ale možná i vašeho) pronásledují, protože zde se známá fráze: „Run, Charles, run!“ oplatí víc, než stát na místě a střílet. Některé z nich dokonce mají schopnost vám kromě fyzického zdraví ubírat i psychické.

Důležité je mít dobrou mušku, protože nábojů máte zatraceně málo a další seženete pouze lootováním beden, skříní nebo popelnic, plněním misí, ale hlavně craftingem. Materiálu potřebného pro tvorbu kulek, granátů a medikamentů seženete mnohem více než už hotových výrobků, a tak se bez vlastní výroby neobejdete. Ve Frogwares si chtěli vyzkoušet i survival prvky. Když se potřebujete vyléčit nebo použít antipsychotika, tak vám aplikace žádoucí injekce zabere tolik času, že vám zbyde jen kousek života, navíc zde není žádné tlačítko pro rychlé použití, takže si je musíte navolit z menu předmětů. Co se ještě nestvour týče, utkáte se s několika druhy, od malých potvůrek, které složíte na první dobrou, až po velké bestie, na nichž vyplýtváte několik kulek. I tak jsou souboje mechanismem, který vás bude jen zdržovat od zábavného řešení zločinů.

K tomu ty RPG prvky, ach jo. Strom dovedností, v němž si můžete za získané zkušenosti vylepšit střelbu, fyzičku či mysl, je naprostá zbytečnost, protože to na hře nejde ani znát. Pak je tu ještě šatník, kde si můžete vybrat z několika outfitů, ale ty si nejdřív musíte odemknout. Jediné, co k něčemu poslouží, je již zmíněný crafting, bez něhož byste nepřežili.

Oakmont je otevřená mapa, po které se pohybujete pěšky, na člunu nebo rychlým přesunem přes telefonní budky, které nejprve musíte naleznout. Každopádně ani zde se tvůrci moc nepředvedli. Z celého města srší pocit prázdnoty, chodci se před vámi z ničeho nic objevují a mizí, často uvidíte, jak se někteří snaží projít zdí či sloupem, jiní jsou zase zaseklí na místě ve volném prostoru. Interakce s nimi také není možná, když už potkáte frajera, jak tam mlátí nějakého chudáka, tak s tím vy ani nikdo jiný nic neudělá. Pouze když jsem vytáhl zbraň a začal střílet po nestvourách, tak se najednou všichni kolem s křikem rozutekli, a na pomoc mi přiběhl policista s gangsterem. Muž zákona se zaměřil na obludy, zatímco ten druhý to namířil na mě. Takže jsem kromě příšer oddělal i gangstera, a policista si odešel pryč, jako by se nic nestalo. Takhle volně nalézající se nestvoury potkáte v několika zamořených oblastech, jinak jde o bezpečné a nudné pohybování se městem, které vypadá všude stejně. Dokonce i vnitřní architektura budov, v nichž budete řešit případy, je stejná. Interiér se liší jen podle typu budovy. Mám rád otevřené mapy, ale tady to byla muka a byl jsem vděčný za možnost rychlého přesunu.

Vzhledem k tomu, že je The Sinking City založeno na mýtech o temných podvodních silách, tak se zde budete i potápět. Bohužel jde jen o další umělé natahování hry. Kdyby šlo o jednu či dvě mise, na nichž by si vývojáři dali více záležet, a nešlo zde jen o doběhnutí ke vstupu do jeskyně, tak by se jednalo o zajímavé okořenění, ale takhle… Ne ne, tudy cesta nevede.

Zážitek z hraní kazí i nepovedené textury, ty jsou místy neostré či doskakují s dvousekundovým zpožděním. Dokonce nimi propadají jak NPC, tak nestvoury, nebo naopak se vznáší ve vzduchu. Graficky vás The Sinking City neoslní, a budete mít pocit, jako byste se vrátili o pár let v čase. K tomu mi přišlo, že některé cut-scény ani nezapadaly do právě probíhajícího děje. Zvuk někdy taky neseděl do toho, co se zrovna odehrávalo. Alespoň zajímavé jsou situace, kdy začínáte trpět vidinami, a to „magoření“ je audiovizuálně výborné. Obrovskou pochvalu si zaslouží česká lokalizace, která díky správně zvolenému slangu dotváří tu pravou detektivní atmosféru 20. let minulého století.

A zmínku si zaslouží i smysl pro humor lidí z Frogwares. Ve hře jsem se totiž setkal s mnoha trefnými Easter eggy, které mne nejednou rozesmály, a musím prozradit, že černým humorem nešetřili.

The Sinking City vyšlo 27. června 2019 na PC (Epic Store Games), PlayStation 4, Xbox One a plánuje se port pro Nintendo Switch.

Shrnutí

Napínavé, mysteriózní a temné drama, kde si budete vychutnávat řešení případů v roli detektiva, který je zralý pro papír na hlavu, si vás získá. Škoda jen, že tu jsou nezáživné akční a RPG mechanismy, které by potřebovaly dotáhnout, stejně jako nezajímavá open-world mapa města. A ačkoliv ponurá atmosféra má něco do sebe, tak její audiovizuální zpracování je místy opravdu smutné. Každopádně se tyto nedostatky dají překousnout, a stačí si užívat detektivní práce.