Pokračování Human Revolution se hraje dobře, příběh se ale drží celkem u země.
Po úspěšném oživení série Deus Ex dílem Human Revolution po pěti letech přichází jeho pokračování. Na scénu se opět vrací Adam Jensen, nyní jako člen jednotky Task Force 29 spadající pod Interpol. Hra se s úvodem nepáře a rovnou vás vrhne do akce na misi v Dubaji, která zároveň slouží jako stručný tutoriál. Mankind Divided vám hned na začátku ukáže, že Deus Ex stále nabízí zničitelné zdi, ventilační šachty pro tichý postup a tak podobně.
Pokud si už nepamatujete, co se vlastně v Human Revolution stalo, vyplatí se, mrknout na dvě videa shrnující příběh z pohledu Adama. Videa najdete na YouTube, či si je lze pustit přímo skrze hlavní menu hry. Minimálně klíčová událost – „Incident“ – je v novém pokračování skloňována často a vysvětluje celou řadu skutečností ve světě a konflikty mezi augmentovanými lidmi a těmi bez technologických vylepšení.
Už rutinní misi v Dubaji zkomplikuje tajemná třetí strana. Krátce poté autoři pomocí jedné bomby vyřeší tradiční dilema RPG her, jak z hrdiny udělat v pokračování zase zelenáče, abyste si mohli užít jeho vývoj a vylepšování. Augmentace tak máte k dispozici jen některé a další si musíte postupně odemykat. Human Revolution se povedlo s úvodem vtáhnout do děje více. Pokračování vás sice postaví hned před několik zápletek, ale první hodiny jsem moc netušil, co je vlastně to důležité a bude mě provázet celou hrou.
Rozdělení společnosti na „augy“, jak se ve hře říká augmentovaným lidem, a ty ostatní je při hraní více než patrné. Vstupy do pražského metra hlídá policie a jsou rozděleny právě pro tyto dvě skupiny. Dost často vás také velmi nemile zastaví místní policie, aby zkontrolovala vaše doklady. Rovněž další herní postavy na hrdinu nereagují zrovna přívětivě. Celkově si studio dalo práci se zapracováním tématu rozdělené společnosti a povedlo se.
Příběh je opět dost komplexní a často se musíte rozhodnout, jestli dát přednost „své“ jednotce Task Force 29 nebo hackerskému sdružení Collective, se kterým rovněž Adam spolupracuje. Podobných důležitých rozhodnutí je ve hře celkem dost, a pokud vás opravdu zajímá příběh, tak není rozhodnutí vůbec jednoduché a často jsem si později říkal, jestli jsem se rozhodl správně. Příběh rozhodně není špatný, místy ale působí předvídatelně a ztrácí tempo. Předchozí Human Revolution mě po stránce příběhu více tlačilo do hlavních misí.
Vnímání příběhu bude asi dost záviset na vašich očekáváních. Jestliže jste před vydáním napjatě sledovali trailery, lákající na globální spiknutí, v jehož středu bude Adam Jensen a půjde o hlavní motor hry, tak vás Mankind Divided zklame. Zvlášť z počátku hry je tempo celkem volné a s nějakým spiknutím ani moc do styku nepřijdete. Děj navíc skončí ještě dříve, než byste mohli čekat…
Hra má velmi dobře zvládnuté vedlejší úkoly a už po splnění prvních dvou je jasné, že zde nejsou pouze do počtu. Většinou na ně narazíte plynule v průběhu hraní, jindy mohou vyplynout z rozhovoru nebo z vašeho prozkoumávání herního světa. Například dostanete echo, že v okolí vašeho pražského bytu došlo k vraždě. Je potom jen na vás, jestli se na místo vydáte, promluvíte s přiřazeným detektivem a případně se mu rozhodnete pomoci. Některé vedlejší úkoly se klidně mohou táhnout poměrně dlouho a postavit vás před pořádnou výzvu.
Zpracování Prahy si zaslouží vlastní odstavec. Jednak se v Praze odehrává ještě větší část hry, než jsem čekal a prvních pár hodin se z hlavního města ani nehnete. Město nabízí celkem velkou rozmanitost a působí, že by takto mohlo město budoucnosti klidně vypadat, až tedy na všudypřítomné policejní hlídky, stanoviště a drony. Českých nápisů potkáte spoustu, občas na vás česky promluví také nějaký civilista či uslyšíte české hlášení.
Každopádně velmi rychle poznáte, že si tvůrci s češtinou moc velkou hlavu nedělali. Na cizince bude zkrátka působit jako cizí slovanský jazyk, jako rodilí mluvčí si ale často všimnete až do očí bijících chyb a obratů jak ze špatného překladače. Vzhledem k tomu, jak velká část hry se odehrává právě v Praze, si mohli tvůrci dát víc záležet. Jestli vás v Human Revolution pobavila populární televizní stanice „Picus Network“, tak v pokračování ji potkáte také.
Hratelnost by se lehce dala popsat jako takové vylepšení předchůdce + nové augmentace. Studiu se zřejmě moc nechtělo experimentovat s tím, co prověřeně funguje, byť přestřelky opět tvoří slabší část hry. Mankind Divided byste opravdu neměli hrát jak čistokrevnou střílečku. Jakmile začnete likvidovat nepřátele v „rambo stylu“, což je samozřejmě možné, tak na vás velmi rychle vykouknou nedostatky hry. Přestřelky jsou celkem nudné a umělá inteligence nepřátel hned prozradí, že s tímto se moc nepočítalo. Moc tomu nepomáhá ani nové vylepšování zbraní, které jsem snad vyzkoušel jen jednou. Zkrátka když nebudete střílet na každém rohu, tak nedostatky nedostanou šanci, aby se projevily. Sám jsem se ke střelbě uchýlil většinou v případě, kdy se mi nepovedl tichý postup, a byl jsem odhalen.
Ony nové augmentace patří mezi „experimentální“ a můžete také pátrat po tom, kde se v Adamovi vzaly. Jsou ještě více sci-fi než ty původní, jejich použití ale může vaše tělo udělat nestabilní. Je tak jen na vás, jestli vypnete jiné augmentace, aby byla „šťáva“ pro ty nové nebo zkusíte najít jiné řešení.
Kupředu lze postupovat plížením, vypomoci si hackováním či postupně protivníky likvidovat. Samozřejmě je možné všechny možnosti kombinovat a hra k tomu dává bohaté možnosti, vetší než v Human Revolution. Hackování se navíc často moc nevyhnete, protože je potřeba získat data ze zaheslovaného počítače. Princip je stejný jako v předchozí hře a systémy se probourávají skrze minihry s obsazováním „uzlů“. Augmentace pro lepší hackování mohou třeba snížit pravděpodobnost, že vás systém detekuje a spustí obranu. Váš úspěch tak do míry ovlivní náhoda a někdy prostě máte smůlu, že se hacknutí nepovede a musíte vyřešit následný poplach. Jindy je zase štěstí na vaší straně a hack proběhne velmi snadno, aniž by hackovaný systém něco tušil.
Pro tichý postup se vyplatí aktivovat augmentace pro zvednutí těžkých předmětů či vylepšené plíce, aby vás neudusil jedovatý plyn. Pak máte průchod alternativními cestami o poznání zjednodušený. Případně lze použít krátkodobou neviditelnost a nepřátelům tak přímo před nosem hacknout bezpečnostní systém. Zvlášť v případě, že se nesoustředíte na bojové schopnosti hrdiny, potěší absence frustrujících soubojů s bossy z prvního Human Revolution. Některé herní konfrontace navíc můžete vyřešit chytrým vedením dialogu. Mankind Divided tak opět skvěle nabízí bohaté možnosti, jak si hru užít. Hlavně si z ní nevytvořte pouhou střílečku, na to stavěná není.
Grafická stránka Xbox One verze se mi líbila a rozhodně nový Deus Ex patří mezi ty nejhezčí hry, co jsem zatím hrál, zvlášť detaily postav – především v obličeji – jsou velmi propracované. Zamrzí občasný pád FPS, na které jsem narážel při průchodem Prahou celou často. Většinou jde ale pouze o drobné zaseknutí a hra zase pokračuje. V průběhu hraní mi jednou hra spadla, což především na konzoli zamrzí. Zvuk a hudební podkres studio zvládlo dobře, jenom u zbraní bych si možná představoval přece jen výraznější zvuky střelby. Moc mi u hry nesedla mimika obličejů postav při rozhovorech, pohyby tváře na mě často působily dost uměle a nepřirozeně. To je ale zřejmě jediná vážnější výtka k technickému zpracování.
Kromě hlavního příběhu nabízí Mankind Divided ještě nový režim Breach. Jedná se o jakési hackování ve virtuální realitě. Prostředí je tak čisté a postavy složené z geometrických tvarů. Vaším úkolem je v jednotlivých úrovních získávat data ze serverových bloků, vyhýbat se nepřátelům a po nasbírání dostatku gigabytů dat rychle utéct. Breach mě zaujalo hlavně stylovým grafickým zpracováním, ale nepředpokládám, že bude tento režim zábavný dlouhodobě. Víceméně totiž děláte pořád to samé, pouze se můžete snažit o větší skóre. Režim má samostatný systém úrovní, vlastní augmentace (trošku se liší od hlavní hry) a také vlastní inventář.
Deus Ex: Mankind Divided to má v herním světě jednodušší, protože stěží budete hledat přímou konkurenci. Pokud vás navíc baví plížení, líbí se vám sci-fi vychytávky a celkově kulisy, které hra nabízí, tak není o čem přemýšlet. Navíc grafika je povedená a na výkonném počítači musí hra vypadat skvěle. Příběh vidím jako promarněnou příležitost, tvůrci se mohli kapku víc odvázat a skutečně nabídnout thriller plný konspirace, jak ukazovaly trailery. No tak třeba příště.
