Recenze: Kingdom Come Deliverance - životní simulátor, který není pro každého

Ani po několika desítkách odehraných hodin v Kingdom Come nedokážu určit, jaké emoce ve mě hra vyvolá v příštích momentech hraní, protože dosud jsem se cítil jako na horské dráze. Od prvotního nadšení, přes rozčarování z herních systémů, po následné pochopení myšlenky hry a poté zase do rozhořčení nad některými herními mechanismy. Pojďme si tyto fáze probrat postupně, protože pokud se teprve chystáte KCD hrát, pravděpodobně vás potkají taky.

První dojmy okouzlí

Samozřejmě, že jsem se na hru těšil. Každého zahřeje u srdíčka, když se jeho malá země dostane alespoň na chvilku před oči milionům hráčů po celém světě. A ano, opravdu se jedná o celý svět. Podle reportáže České televize vynaložilo studio WarHorse na tuto hru stovky milionů korun a jedná se tak pravděpodobně o dosud největší počin tohoto druhu u nás, není proto divu, že hra slavila celosvětové úspěchy jako nejprodávánější hrou na Steamu nebo místy nejsledovanější hrou na Twitchi.

A WarHorse v úvodu nezklamalo. Už od začátku jste svědky naprosto luxusní krajiny a scenérie, která vás vtáhne do středověkého Posázaví. Narozdíl třeba od třetího Zaklínače hra už od začátku rychle ubíhá a vtáhne vás do děje téměř okamžitě. Postupně objevujete herní mechanismy a i když se čas od času něco zdá být zmatené a ne všemu porozumíte hned, se slovy "Do toho se dostanu později." vesele pokračujete dál.

Krajina v Kingdom Come vás okouzlí

Celé menu a schopnosti v mnohém připomínají Oblivion. I zde vylepšujete schopnosti jejich používáním a vybíráte dovednostní perky, které z nich vyplývají. Ve většině případů budete nucení vybrat si z protikladů - budete sprinter nebo vytvrvalostní běžec? Rozumíte si více s lidmy z venkova či s měštany? Výběr je na vás.

I když dabing postav není nijak oslnivý, alespoň nepřekáží a pokud se neobjeví nová postava starce s hlasem mladého muže, po chvilce hraní vůbec nebudete dabingu věnovat pozornost. Naproti tomu hudba ve hře je výborná a perfektně doplňuje středověké prostředí. Tomu napomáhá i skvělý design mapy světa, na které najdete plno drobných malůvek a ozdob posazených šikovně tak, aby nezabraňovaly přehlednosti a rozhledu.

Nové mechanismy a originální prvky

KCD přináší několik zajímavých a hlavně originálních prvků. Tím hlavním, na který narazíte velmi brzy, je způsob ukládání hry. To probíhá celkem třemi způsoby - hra se ukládá sama na konci některých questů, při spánku ve vaší posteli doma nebo v pronajatém pokoji v hostincích, nebo hru můžete uložit i ručně. Ne však v menu nebo stisknutím tlačítka F5 jako u jiných her, ale doslova "za běhu". Váš hrdina totiž musí vypít dávku Sejvovice, alkoholického nápoje, po jehož pozření se hra uloží. V počátcích hry s tímto způsobem budete mít problém, protože nápoj je drahý a vy zatím nemáte prostředky na nákup ani na výrobu. V pozdějších fázích si ale tuto lihovinu lehce namícháte pomocí alchymie a nebo si ji (pokud poctivě sbíráte a prodáváte předměty od svých obětí) koupíte u hostinských. Celkově vás tímto systémem hra nutí neriskovat a v případě vašeho pochybení prostě zkousnout zuby a pokračovat. Nikomu se totiž nechce načítat uložení staré až několik hodin.

Hra po vás také bude chtít abyste jedli a spali. Tento koncept není v herním světě nijak nový, ale oproti jiným titulům nepůsobí otravně ani po delší době hraní. Hlad zaženete jednoduše pomocí veřejných kotlíků s jídlem, které potkáváte v civilizaci na každém kroku, nebo proviantem z vlastních zásob. Téměř každá zabitá postava či truhla, kterou vyberete, mívá nějakou sváču. Jen dávejte pozor, abyste nesnědli zkažené jídlo. Sám mohu doporučut sušené maso nebo sušené houby, které se nekazí. Míst k spánku je po celém světě také požehnaně a i když se hra uloží jen v případě, že spíte ve své posteli, odpočinek ve vybitém táboře zbojníků nebo vojenské ubytovně si dopřejete rádi už jen třeba proto, že spánek léčí.

Když už jsme u léčení, je potřeba zmínit, co vše se vám může stát. Zdraví Jindry může klesnout kvůli mnoha důvodům. Životy ztrácíte v souboji, skokem z velké výšky, pozřením jedu, krvácením a podobně. A nejde jen o červený ukazatel zdraví, hra pamatuje i na různé části těla. Máte-li zraněné nohy, běháte pomaleji, s poraněním na ruce zase bojujete méně efektivně zbraní či štítem, který ruka drží. Ale nebojte, pokud nemáte po ruce dostatek léčivých nápojů, v lázních vás za malý poplatek postaví na nohy i po těch nejnáročnějších soubojích.

Na souboje se musíme podívat podrobněji. Nejprve se zaměříme na výbavu postav - i zde byl kladen důraz na realitu a vy si tedy musíte dávat pozor, abyste využili zbroj a zbraně na plný potenciál. Pokud si pod svoji plátovou zboj neobléknete tlustou prošívanici, která tlumí nárazy, můžete souboj předem vzdát. Mečem pohodlně rozkrájíte nepřátele s lehkou výbavou, ale proti železu použijte raději palcát či jiné pádné zbraně. Celé to zní pěkně propracovaně, ale jakmile se dostanete na dostatečně vysokou úroveň, téměř neřešíte, co máte v ruce, jen rubete do nepřátel hlava nehlava a sledujete, jak padají.

Jakmile jste vybavení, můžete vyrazit do boje. Čeká vás soubojový systém, který na první pohled připomíná For Honor od Ubisoftu. I zde pracujete se směry a typem úderu - seknutím či bodnutím. Každá zbraň se samozřejmě hodí na něco jiného (bodat někoho palcátem nezkoušejte, nefunguje to). Připravte se, že ze začátku budete po soubojích hodně zmatení a nebudete chápat, co se vlastně stalo. K tomu se ale ještě dostaneme.

Pěticípá hvězda zobrazuje soubojový mechanismus bodnutí a pěti směrů seknutí.

Po soubojích odcházíte špinaví a z vaší zbraně odkapává krev. I tuto "výzdobu" můžete v některých případech využít ve svůj prospěch, v jiných ale působí negativně. Neumytého vás budou lidé považovat za nižší vrstvu společnosti, zakrváceného meče se naopak budou bát. Vzhledem k tomu, že špíny a krve se zbavíte pouze v lázních, úplně jsem tento mechanismus přestal velmi brzo vnímat a lázně navštívil jen před schůzkou s Terezou, děvčetem, se kterým se na začátku hry sblížíte.

Aha, tohle taky nefunguje? A co se to děje teď?

Jakmile se po pár hodinách hraní do hry trochu dostanete, všimnete si, že hra byla vypuštěna do světa s opravdu pořádně tučnou a objemnou várkou bugů. A i když převládají ty menší, kterým se stačí zasmát a zvesela pokračovat, nezdravě často také narazíte na chybu, která nemálo ovlivní vaše hraní.

Stačí třeba, abyste sešli ze schodů. Hra to z nějakého důvodu pojme jako skok z velké výšky a vy si poraníte nohy a zdraví vám klesne o pořádný kus. I to ale ještě nějak překousnete a pokračujete dál. Jenže pokud v jednom z úkolů potřebujete vyhrát střelecký souboj, který končí, jakmile vy i váš protivník vystřílíte všechny šípy, a on tam jen stoují a kouká, máte na váběr ze dvou možností. Odejít z místa a tím porušit pravidla a nesplnit úkol, nebo načíst hru od posledního uložení. A vzhledem k tomu, že ukládání v KCD neprobíhá příliš často, může se stát, že přijdete o mnoho desítek minut progresu. Načítat hru musíte také po zaseknutí v texturách a to prostě naštve každého.

Všechny tyto velké bugy provází plejáda těch malých - grafické chyby, NPCčka ve vzduchu, bojovníci točící zbraněmi jako s vrtulí, koně předvácějící akrobatické kousky atd. V prvních hodinách se uklidňujete tím, že ve Warhorse už určitě připravují velké opravy, ale později už v lepším případě kroutíte hlavou. V horším případě pak neschopnost vývojářů odnáší váš stůl nebo herní vybavení.

Létající NPC potkal na svých cestách nejeden hráč.

Bugy v Kingodm Come považuji za největší problém, kvůli kterému mnoho hráčů titul odložilo nedlouho po prvním zapnutí. Poté, co hlavní vývojář Dan Vávra otevřeně kritizoval chyby v čerstvě vydaném Skyrimu, je stav KCD velkým zklamáním.

Hra vás netahá za ručičku

Přesuňme se na chvíli do reality. Když si se svými kamarády povídám o naší současné politické situaci, často beru v potaz pravděpodobné názory dvou zcela vymyšlených lidí - vysokoškolského studenta z velkého krajského města a jakéhosi Lojzy z hospody ve vesničce odříznuté od světa. Životní situace této dvojice se zcela jistě v mnohém liší a pro mě funguje jako výstižné porovnání dvou rozdílných náhledů na svět. Toto porovnání mezi vysoškolákem a Lojzou z hospody můžeme použít i pro hlavního hrdinu Kingdom Come. Nejedná se o žádného Geralta z Rivie, vycvičeného Assassina nebo o vyvoleného Drakorozeného, ale o Jindru ze Skalice, který do té doby žil pohodlným životem a schopnosti, které později ve hře využívá, nijak nezdokonaloval. Toto je důležité si uvědomit. Nebudete ve všem okamžitě nejlepší a prohraný souboj nebo přistižení při kapsářství bývá spíše pravděpodobné než běžné. Jindra je pouze syn kováře a podobné skilly dosud nijak nezdokonaloval.

V průběhu hry vám vaše neschopnost sice bude párkrát naznačena, ale protože jsme všichni zvyklí z klasických RPG, že nás vývojáři často podceňují a už na začátku hry můžeme rozsekat s Geraltem malou armádu Ghůlů, tyto varování nijak nevnímáte. Jenže trénink souboje je opravdu nutný. A tím nemyslím zajít za NPC, které vám řekne "Tak a už to umíš." ale opravdu poctivě trénovat na cvičišti s dřevěným mečem alespoň deset minut, než pochopíte, jak souboj funguje, a dostanete ho do ruky. To ale nový hráč neví a vrátí se ke cvičení naštvaný až po několika prohraných soubojích (a mnoha opakováních od posledního uložení hry). Jakmile se ale naučíte bojovému umění, bude vás rozhodně bavit. Motion-capture zajistil, že pohyby vypadají skvěle, ať už jen sekáte nebo předvádíte složité kombo.

Mapa herního světa vypadá skvěle.

Ale i mimo souboj na vás nebude hra mírnější. Ukazatele questů vám například někdy neukážou přesnou lokaci vašeho cíle. Máte-li najít v obrovském lese bandity, musíte prostě běhat mezi stromy a hledat. A vzhledem k tomu, že na vás některé questy nečekají, může se stát, že neúspěšně běháte jako blázen po lese celou noc, bandité ráno odejdou, quest se označí jako nesplněný a vaše snažení přijde vniveč. Pokud ale máte dost pevné nervy, můžete načíst hru od posledního uložení, které proběhlo před hodinou a půl a začít znovu hledat.

Systém ukládání vás také naštve ve chvíli, kdy dokončíte quest úspěšně pouze z jedné části. Máte-li si třeba promluvit se dvěma postavami, může se stát, že jedna z nich quest uzavře a s druhou postavou si již promluvit nemůžete. Hra se vám s dokončením questu uloží a vy znovu buď zkoustene, že jste quest splnili jen na půl, nebo načtete poslední uložení a začnete plnit celý quest znovu.

Prostoje, prodlevy a spoustu ztraceného času

Už jsem zmiňoval, že Kingdom Come dokázalo zavést systém hladu a únavy do hry tak, že ani po dlouhé době nebyl otravný. Jenže to samé se bohužel nepovedlo u sbírání předmětů. Pro každý předmět a pro každou květinu se opravdu sehnete - spustí se asi dvě sekundy dlouhá animace, která začne být velmi brzy pořádně iritující a vy s láskou vzpomínáte na hry, kde se jedním kliknutím předmět okamžitě teleportuje do vašeho inventáře. Také při spaní či čekání ukazatel času ubíhá neuvěřitelně pomalu a vy ho jen tlačíte očima, aby už konečně dojel do vyznačené hodiny.

Větší množství času ale strávíte koukáním na černou obrazovku - načtání probíhá opravdu za každé situace a není vyjímkou, že na jednoduchý rozhovor s NPC čekáte více než deset sekund. Loading se dokonce občas zapne i uprostřed rozmluvy. Sečte-li se takto čas strávený čekáním na načtení každé malé hlouposti, vyjde vám pořádně dlouhá doba, kterou byste mohli využít mnohem efektivněji. A ne, délka loadingu není způsobena slabým počítačem, věřte mi.

Posázaví je krásné, ale mrtvé

Warhorse prý zmapovali šestnáct čtverečních kilometrů kolem Sázavského kláštera, Stříbrné Skalice, Talmberku a dalších městeček, ve kterých se příběh Kingdom Come odehrává a kopii přenesli i do své hry. Krajina i města vypadjí skvěle a během svého putování po českých luzích a hájích jsem se nejednou zastavil a kochal výhledem. Jenže jakmile herním světem procházíte, zjistíte, že mu chybí život. Ano, slyšíte zpívat ptáky, po lesích se prohání tři druhy zvěře, které je možno lovit, cestou občas narazíte na pocestného a na loukách pozorujete motýly, jenže ani to nezachrání určitou kamennou tvář celého světa.

Pokud najdete ve stodole vidle zapíchnuté v seně, nepohnete s nimi, ani kdybyste se rozkrájeli. Vlastně nepohnete ani tím senem. Jedině předměty, které můžete sebrat, se ve světě hýbou. A fyzika gravitace taky moc nepotěší. Nepřítel, kterého porazíte na úbočí kopce, sjede dolů nehledě na to, jak vysoko se souboj odehrával. Pokud jste dostatečně rychlí, dokážete sebrat zbraň, kterou upustil z ruky, ale pro předměty, které měl u sebe, musíte až dolů pod kopec. Hodně štěstí s hledáním.

Víte do čeho jdete?

Myslím, že hráči, kteří si hru koupili a brzy odsoudili, jen nevěděli, do čeho se vlastně pouští. Očekávali jinou hru, podobnou dalším AAA titulům z žánru RPG. Jenže Kingdom Come: Deliverance je v mnohém tak specifické, že bych mu přiřadil jeho vlastní žánr. Kvůli tomu jsem se rozhodl pro dvě závarečná hodnocení.

Jste hráč, co plní vše na 100% a neúspěchy svému hrdinovi neodpouští? Ukládáte hru často a načítáte ji tak dlouho, dokud se vám nepodaří splnit i ten nejméně důležitý quest? Jste netrpěliví a záleží vám hlavně na plynulé hře, kde se bude vašemu hrdinovi jen dařit? Pak si Kingdom Come nekupujte, protože byste si rvali vlasy už po pěstním souboji v prvních minutách tutoriálu.

Hrajete hry trpělivě a čtete poctivě celé texty ve vysvětlivkách či knihách? Jste schopni investovat spoustu času jen do jedné schopnosti či události, která se může později ukázat jako zbytečná? Dokážete se vyrovnat s neúspěchem a hrajete dál, i když váš hrdina ztratí některé své schopnosti po pár dnech ve vězení? Hledáte oldschoolové RPG v novém kabátě? Kingdom Come je hra vytvořená přímo pro vás!