Overwatch by si neměl nechat ujít žádný fanoušek on-line střílení. Vážně.
Legendární studio. Nová herní značka po 17 letech. První střílečka. Overwatch představuje trošku jinou hru, než na které jsme od tvůrců zvyklí. Overwatch je pro Blizzard zřejmě nejdůležitější projekt posledních let, se kterým si chce ukousnout velkou část FPS publika a vtrhnout do zatím neprozkoumaných vod. Posledních pár dnů jsem v tomto novém světě trávil spoustu času a velmi se při tom bavil. Našlápnuto má velmi dobře.
Na úvod ještě pár slov o hře, pro ty, kteří třeba o Overwatch slyší poprvé či moc netuší, o čem jde. Jak už zaznělo, jedná se o střílečku z pohledu první osoby. Od Call of Duty a Battlefield je ale na míle vzdálená. Zde se totiž hraje na hrdiny, je jich 21 a každý umí něco jiného. Primárně budete hrát online, offline je maximálně trénink proti botům. Standardně se hraje 6 na 6, a jak plyne z přítomných hrdinů, týmová spolupráce je důležitá.
Zřejmě tím největším překvapením bylo, jak moc se Overwatch liší od ostatních stříleček, co jsem zatím hrál. Není to jen netradiční grafická stylizace či na první pohled velmi odlišní hrdinové, ale také fakt, že například vidíte, kolik nepříteli zbývá života. Stejně tak stačí poslouchat hlášky hrdinů a hned víte, kdy nepřítel aktivoval svoji ultimátní schopnost a je třeba nějak reagovat.
Zde ale tato pomyslná herní „transparentnost“ nekončí. Hra vám ukáže, kdy se zase objeví balíček zdraví, kudy vede cesta k aktuálnímu úkolu a nesmím zapomenout ani na výrazné červené označení nepřátelských hrdinů. Všechny tyto odlišnosti vedou k větším taktickým možnostem a kladou důraz na váš um a ne pouze štěstí (když se třeba v jiné hře zrovna zdraví znenadání objeví nebo přehlédnete nepřítele).
Celkově je z Overwatch cítit velký důraz Blizzardu na progaming scénu. Zbraní je zde v porovnání s konkurencí minimum, hrdinu si upravíte pouze kosmeticky, přesto ale velmi rychle zjistíte, že hra nabízí hloubku, jakou jinde těžko najdete. Hrdinové občas fungují jako kámen-nůžky-papír, jejich schopnosti se dají silně kombinovat a každý se navíc po mapě pohybuje jinak. Než se tak vydáte pronásledovat postavu Genji, měli byste si uvědomit, že jako ninja umí lézt po stěnách a zvládne dvojitý skok. Naopak jiný hrdina může být pomalejší a jeho pronásledování dává o poznání větší smysl. To byl jenom takový malý příklad, co myslím hloubkou. Navíc vám už jenom díky velkému množství hrdinů může Overwatch vydržet hodně dlouho. Osobně mám pocit, že bych mohl hrát klidně „pouze“ dva hrdiny stále dokola.
Na první pohled mohou herní módy působit fádně a stereotypně. Prakticky vždy buď obsazujete body nebo tlačíte nějaký „náklad“, případně se tomuto snažíte zabránit. Na druhou stranu mi za celou dobu hraní nepřišlo, že bych dělal stále to samé. Samotné hraní Overwatch a boje hrdinů jsou tak zábavné, že ani není důvod přemýšlet nad obsazováním bodu po dvacáté. Po zkušenostech z ostatních her se radši spokojím s menší variabilitou módů, než hromadou možností, ze kterých komunita stejně hraje dva.
U herních módů je navíc třeba myslet na to, že hrajete týmovou hru v roli jednoho z odlišných hrdinů. Tradiční režimy známé z ostatních stříleček by tak ani nemusely fungovat. Blizzard prý interně experimentoval s Capture the Flag, ale vzhledem k povaze hry zkrátka tento mód nebyl vyhovující. Rovněž třeba Team Deathmatch by zkrátka zabil týmovou hru. Celkem 4 herní módy tak určitě nepovažuji za zápor a jsem rád, že Blizzard nepřidal nic jen do počtu. Navíc se pravděpodobně v budoucnu nových módů dočkáme.
Líbí se mi také herní mapy, které jsou vždy vytvořené na míru různým módům. Tento přístup tak zajišťuje skvělé vyvážení obou stran a mapy zkrátka po stránce hratelnosti fungují. Kromě toho se mezi sebou po designové stránce dost odlišují a obsahují spoustu příjemných detailů. Nechybí spousta vedlejších uliček a celkově možností, jak můžete získat taktickou výhodu díky dobře zvolené poloze. Balíčky zdraví jsou chytře rozmístěny a celkově všechny objekty působí, že jsou zde z nějakého důvodu.
Nevím, jestli má v případě Blizzardu cenu, vůbec hodnotit technickou stránku hry. Zkrátka v tomto směru není co vytknout. Graficky vypadá hra pěkně, zvuky jsou suprové a za celou dobu hraní jsem nenarazil na žádný problém. Matchmaking až na výjimky probíhá rychle, načítání a připojování do her je svižné. Co víc si přát?
Když vám řeknu, že Overwatch nabízí změnu vzhledu hrdiny, hlášek, vítězných „gest“ a dalších drobností, asi vás napadnou mikrotransakce. A budete mít pravdu. Za každou úroveň u vaší postavy (jsou tuším nekonečné a od 23. se nezvyšuje požadovaný počet zkušeností) dostanete Loot Bag. Zkrátka takovou malou bednu s náhodnými předměty pro vaše hrdiny. Pokud nechcete čekat, můžete si koupit za peníze jeden, dva nebo klidně padesát za více než 1000 Kč. Předměty pro hrdiny tak můžete získat náhodně z těchto beden nebo si je koupit za herní měnu, kterou opět najdete v bednách.
Toto řešení mikrotransakcí mi nepřijde jako nejšťastnější volba. Prakticky Blizzard do hry zabudoval placenou loterii. Pokud máte oblíbeného hrdinu, a chcete pro něj skvělý skin za 1000 herních kreditů, tak musíte zkusit štěstí nebo otevřít tolik beden, až prostě získáte dostatek kreditů. Radši bych za skutečné peníze měl pevně stanovenou měnu. Každopádně se jedná o kosmetické blbinky s nulovým efektem na hratelnost. Ale stejně se těším, až si pro hrdinu Soldier 76 pořídím nějaké super vychytávky. Druhý oblíbenec Tracer moc zajímavé drahé skiny nemá.
Co říci závěrem? Overwatch představuje parádní, svěží vítr ve světě on-line akcí a ukazuje, že se střílečky dají dělat jinak. Navíc se jedná o skvělý důkaz, že není třeba nespočet zbraní, hromada herních módů, aby hra nabídla hloubku, zábavu a zkrátka skvělý zážitek. Pro mě je novinka od Blizzardu jednou z nejzábavnějších her posledních let a vím, co budu hrát následující měsíce. Uvidíme, jestli a jak situaci změní příchod Battlefield 1 a Titanfall 2. Zatím hurá znepříjemňovat život podpůrným postavám v roli hrdinky Tracer.
Overwatch vyšlo pro PC, Xbox One a PlayStation 4. Hru můžete koupit na CZC.cz
