Byli jsme se podívat na největší VR akci ve střední Evropě.
Virtuální realita mě při prvním vyzkoušení (asi před rokem v brněnské pobočce Nvidia) skutečně pohltila a od té doby dění v tomto odvětví sleduji, a tak nějak doufám, že brzy nebudou headsety stát jako celý počítač. Omrknutí českého festivalu o virtuální realitě tak byla poměrně povinnost, byť nebyl celý jen o hrách.
Jako místo pro konání si organizátoři vybrali Pražskou tržnici, takže účasti na festivalu předcházelo bloudění mezi stánky. Nakonec si naší bezmoci někdo všiml a ukázal nám, který směrem je vlastně hala, kde se prezentují odlišné reality.
Průzkum není radno podceňovat, proto jsme se hned po vstupu vydali hlavní „cestou“ s cílem halu projít. Popravdě mě zarazilo, jak rychle jsme došli na konec a ke vstupu na paralelní konferenci pro VR odborníky. Ta je určena pro ty, kteří pro VR vyvíjí či se v této pohybují o poznání aktivněji.
Jako první jsem zkusil prezentaci české firmy BRAINZ VR, ona totiž poměrně velká dřevěná loď, která se navíc kýve, dokáže upoutat pozornost. Vylezete si na palubu, nasadíte headset a najednou se plavíte kdesi v tropech. Ve výhledu lze vidět větší koráb či velrybu. Mořskou nemoc jsem nedostal, ale po sundání headsetu se mi celkem ulevilo. Tato VR agentura, jak se firma sama označuje, prezentovala také jakýsi krátký interaktivní film skrze Gear VR od Samsung. V krátké ukázce jsem mohl kýváním hlavy vertikálně či horizontálně vybírat, co bude dál. Nejdřív jsem teda musel zjistit, jak přesně mám kývat, aby to „hra“ zaregistrovala. Evidentně jsem nebyl jediný, kdo měl při zkoušení dema podobný problém.
Následoval stánek se hrou Blue Effect od českého studia DIVR Labs. To se chlubí třeba tím, že tvoří pouze hry pro VR. Šlo o klasickou střelnici, kde stojíte na místě a sestřelujete několik typů nepřátel. Můj výkon s ovladači Oculus Touch byl dost slabý a potvory se mi často dostaly na tělo. Nakonec mě zlikvidoval jakýsi mechanický pavouk, kterého jsem sice díky velikosti dokázal spolehlivě trefit, slouží ale k ukončení dema a nejde tak zabít.
Nejšílenější bylo rozhodně zařízení Icaros od VR Dimension. Název není vybraný jen tak, zařízení vám umožní zažít si let se stylu Supermana skrze kanón. Každopádně když jsme to celé viděli v pohybu, tak ani jeden z nás nenašel odvahu vyzkoušet na vlastní tělo. Na místě se navíc pohyboval štáb ČT, takže další riziko navíc. Jak Icaros vypadá, můžete vidět níže z oficiální fotografie, celý zážitek si navíc kdykoliv můžete koupit (pravděpodobně se okolo vás nebude motat spousta dalších lidí s fotoaparáty a mobily).
Virtuální realita není zdaleka jenom pro hry, mně se třeba líbila prezentace od firmy 2REALISTIC (cool název), která tvoří VR software pro architekty. S pomocí headsetu si tak můžete sami projít návrh interiéru a ještě si ho sami upravovat. Třeba změníte barvu sedací soupravy. Takový návrh navíc klient dostane do 10 dnů, což je velmi pěkný čas. 2REALISTIC dělá ještě podobný software pro prodejce aut, ve VR si tak můžete vyzkoušet, jak by váš vysněný plechový stroj vypadal s jinou výbavou, barvou a tak podobně.
Tímto moje povídačka o návštěvě Czech VR Fest 2017 končí a předávám slovo, nebo spíš písmena, Vojtovi. Ten si vyzkoušel třeba PlayStation VR.
Při sezení s VR brýlemi od PlayStation je nutné říci, že prvně vás do očí praští ne příliš vyspělá grafika. Jako byste se vraceli do roku 2007 nebo 2008. Vyzkoušel jsem si u PS dvě dema. V té první se jen jezdilo – klasické závody jsou alespoň pro mě zatím větší zážitek, když sedíte u zahnutých monitorů, držíte v ruce volant a šlapete na pedály. VR závody nepřinesly nic speciálního, snad jen nutnost krýt si zrak před přímým slunečním světlem. Druhé demo už bylo lepší. Seděl jsem v autě jako spolujezdec na dálnici v Londýně a střílel po motorkách a autech, ze kterých jezdci zase stříleli na mě. I když nabíjení a střelba působily plynule, všimnul jsem si absence jakékoli setrvačnosti při pouštění předmětů v ruce. Zkoušel jsem třeba opodál ležící plechovku vyhodit z okna auta. Jakmile jsem ale plechovku pustil, nepokračovala směrem hodu ale okamžitě začala padat kolmo dolů.
Blue Effect od DIVR Labs už se mohl pyšnit znatelně lepší kvalitou po grafické stránce. Na rozdíl od Filipa jsem problém s muškou neměl – možná mi ovladače lépe seděly, nebo jsem prostě přirozený talent. Toto demo se mi líbilo i kvůli tomu, že na vás nepřátelské drony nalétávaly rychle a bez jakékoli shovívavosti.
Pokud bych však měl zhodnotit celou akci, byl jsem trochu zklamaný. Ne, že by prezentovaná dema nebyla působivá, ale po návštěvě virtuální reality na pobočce Nvidia v Brně se podle mého názoru tento obor za poslední rok nikam neposunul. Možná jsem až příliš přísný, ale doufám, že už brzy se kvalita obsahu ve virtuální realitě o poznání zlepší. Stále na to samé koukat nikdo nechce.
