[Speciál] Jak vybrat správnou herní myš? Co jsou důležité parametry a co ne?

Oceán herních myší je široký a hluboký. Výběr správného hlodavce byste neměli podcenit. Myš budete pravděpodobně používat několik hodin každý den, volbu té správné raději pečlivě promyslete. Ukážeme vám, jak vybrat tu správnou a co znamenají jednotlivé parametry.

Herních myší je hromada. Vybrat si můžete symetrii, na míru pro pravou ruku, pořádnou exotiku a všechno mezi tím. Do toho si započítejte tlačítka, DPI, polling rate, software a rázem se ukáže, že myši jsou celkem magie. Vzhledem k tomu, jak často budete myš používat, se vyplatí moc nešetřit a pečlivě vybírat. Zvláště, pokud kupujete grafické karty nad cenovou hranicí 10 tisíc korun, byste měli nějakou tu tisícikorunu nechat pro myš.

Náš článek vám pomůže objasnit tajemné pojmy ze světa herních myší. Poradí, jak vybrat tu správnou a ukáže, jaké všechny cool vychytávky myši už mohou nabídnout.

Text je psaný tak, aby se dal číst i roky po vydání a stále vám pomohl s výběrem myši, proto se vyhýbáme konkrétním modelům. Bohužel to nešlo v sekci o modularitě, kde bylo třeba ukázat konkrétní příklady.

Vnější část, aneb nutné základy

Bezesporu nejdůležitějším faktorem u herní myši je to, jak dobře vám padne do ruky. Bohužel je to také informace, kterou nevyčtete z popisku v e-shopu a ani pročtení X recenzí nemusí pomoci. Každý má jinou ruku a vyhovují mu jiné tvary. Takže co dělat?

Můžete se stavit někam do showroom a zkusit, jestli náhodou nemají vystavenou vaši vysněnou myš. Případně zkusit napsat kamarádům a zkusit si jejich myš. Pouhých několik sekund s myší v ruce vám spolehlivě prozradí, jestli se jedná o tvar pro vás. Můžete se řídit vaší současnou myší, minimálně po stránce rozměrů. Myši s více „tradičním“ tvarem, což platí hlavně u těch symetrických, vám většinou sednou v průměru lépe. U více exotických tvarů ale máte zase šanci, že narazíte na naprostý ideál.

Měli byste také část pozornosti věnovat povrchu myši. Lesklý sice může na první pohled vypadat fakt pěkně, jednou na myš ale sáhnete a zjistíte, že se vůbec nejedná o dobrou volbu. Každý otisk bude snadno vidět a lesklé povrchy se obecně nedrží dobře dlouhodobě. Situace bohužel (bohudík?) není tak černobílá. Dají se najít myši, které mají speciální lesklý povrch, pro hráče vyžadující tuto úpravu, na kterém navíc otisky skoro vidět nejdou. Pokud se s takovým povrchem výrobce ale nepochlubí, bude lepší sáhnout po matné jistotě.

Přesouváme se k tlačítkům. Herní myš by měla nabídnout minimálně dvě postranní tlačítka (již splňují skoro všechny) a ideálně tlačítko nad kolečkem, které se nejčastěji využívá pro přepínání DPI (o citlivosti senzoru později). Dá se v podstatě říci, že čím více tlačítek, tím lépe, ale jen do určité osobní hranice. Klidně více tlačítek můžete začít využívat postupně. Pokud ale koupíte myš, která má pouze dvě postranní a časem vám přestanou stačit, tak samozřejmě musíte myš vyměnit. Fajn jsou tlačítka na levé straně toho hlavního (viz ilustrace na Logitech G402). Skvěle na ně dosáhnete a můžete si zde nastavit dodatečné herní akce (další kouzlo, použití vybavení a tak dále).

U tradičních postranních tlačítek je dobré se podívat, jak jsou vzdáleny od zadního konce myši. Poměrně u velkého počtu myší se mi stalo, že jsem na tato tlačítka dosáhl palcem obtížně. Zde vám nezbývá než odhadnout, jestli máte v průměru kratší, nebo delší palec. K tlačítkům se hodí ještě dodat, že se skvěle dají využít mimo hry. Na jednom mám třeba klávesovou zkratku Ctrl + Z, která přijde vhod v grafickém editoru. Stejně tak zastavení hudby či zobrazení plochy na myši může dost zpříjemnit používání počítače. Co se týče kolečka, tak jsem zatím nenarazil na vyloženě špatné. Na druhou stranu, čím pohodlněji se mačká, tím lépe pro hraní.

Po drátu nebo vzduchem?

Občas se u herních myší také řeší, jestli je bezdrátová varianta použitelná. Určitě ano, reakce bezdrátového připojení je proti vašemu mozku na úplně jiné a nižší úrovni. Nemusíte se tak bát, že byste nezvládli soupeře zastřelit právě kvůli bezdrátové myši. Na druhou stranu počítejte s výměnou baterií či dobíjení té integrované. Občas to může být otrava, hlavně když zrovna nejsou po ruce baterie. Vyplatí se tak zauvažovat nad myší, která umožňuje zároveň připojení kabelem právě pro tyto nouzové situace.

Pozlacený konec kabelu je celkem blbina a opět efekt nepostřehnete. Na co se vyplatí u kabelu dávat pozor je, aby byl opletený. Bude se vám mnohem méně motat, nepoznáte tolik „paměťový“ efekt a měl by toho zpravidla více vydržet. Pokud je kabel náhodou ještě odpojitelný a dá se sehnat náhradní, tak už si více snad ani nelze přát. O modulárních myších ale později…

DPI je teda citlivost a stačí, aby byla co nejvyšší? A co je sakra CPI?

DPI ve stručnosti znamená, jak detailně dokáže senzor myši snímat povrch pod sebou a podle toho poslat do počítače signál, kam a jak rychle posunou kurzor. Šlo by zajít poměrně dost do detailů, ale pro výběr myši nejsou podstatné. CPI je víceméně to samé, jako DPI, akorát se jedná o trošku jinou terminologii při počítání prostoru, který senzor snímá. Klidně ale můžete používat DPI = CPI a pro výběr myši to bude více než stačit.

Kolik DPI by teda myš měla nabídnout? Určitě je lepší „koupit do zásoby“, než abyste zjistili, že chcete vyšší citlivost a senzor vám to prostě neumožní. Minimum při nákupu nové myši by mělo být okolo 4000 DPI. Možná se vám ze začátku bude zdát jako moc citlivé, ale časem se dá velmi snadno zvyknout. Navíc je pohodlnější, když nemusíte s myší jezdit o „stošest“, abyste kurzor někam posunuli. Navíc s příchodem 4K displejů vyšší citlivost uvítáte, kurzor musí totiž „urazit“ dvojnásobnou vzdálenost v porovnání s Full HD.

Maximum DPI ale není to jediné, co by vám mělo u senzoru zajímat. Většina myší umožňuje nastavení skrze software, někde jsou ale hodnoty DPI napevno a prostě se musíte přizpůsobit a vybrat jednu třeba z pěti nabízených. Při nastavování se hodí, aby myš uměla malé skoky mezi DPI. Není potřeba nastavitelnost s přesností na 10 DPI, skoky po 200 DPI ale už nejsou úplně ideální. Narazil jsem také na myš, která sice uměla 4000 DPI, ale mezi 2000 DPI a 4000 DPI si prostě nešlo nic nastavit. Pokud byste tak preferovali 3000 DPI, můžete kupovat novou myš.

Rozhodně nenastavujte citlivost myši skrze Ovládací panel ve Windows. Systém nemá přístup k senzoru a vše tak dopočítává softwarově, jako jedinou možnost. Pohyb by potom byl dost trhaný a nespolehlivý.

Nastavení DPI velmi často doprovází polling rate. Jedná se zkrátka o hodnotu v hertzích označující, jak často se myš s polohou hlásí počítači. Výchozí hodnota je 1000 Hz a těžko budete hledat myš, která to nezvládne. Nastavit si můžete ještě menší, pohyb myši ale pak není plynulý a hlavně při vyšším DPI působí dost trhaně. Obecně se dá ještě používat 500 Hz, poznáte to ale na plynulosti a neexistuje důvod, proč nevyužít maximum, tedy 1000 Hz.

Software není zase tak důležitý

Většinou platí, že „renomované“ značky mají propracovanější software a lépe se vám bude používat. Pokud ale nejste typ hráče, který si nastavení pravidelně mění, tak to pravděpodobně provedete jednou, uložíte do paměti myši a tím celé používání software končí. Lepší software je samozřejmě výhodou, ale berte ho spíše jako vedlejší vlastnost.

Podsvícení

Nedílnou součástí skoro všech herních myší je podsvícení. Výrobci zkrátka věří, že hráči mají rádi světýlka. Dražší myši nabízejí skoro vždycky magické „RGB podsvícení“, to znamená, že myš umí vykouzlit všechny existující barevné kombinace, které si skrze software nastavíte. U levných myší, které třeba nemají software, ale můžete narazit na podsvícení, se kterým nehnete. V zásadě jsem potkal tři možnosti. Myš svítí jednou barvou, několik barev je vázaných na zvolené přednastavené DPI a podsvícení mění barvy samo od sebe. Potenciální problém může být situace, kdy myš svítí při uspaném počítači, to ale bohužel ze specifikací nevyčtete.

Modularita a další specialitky

Modularitu myši chápejte jako hardwarové přizpůsobení. Zatím se zdaleka nejedná o standard a každý výrobce na to jde trošku jinak. Jako úvodní příklad nejlépe poslouží myši Mad Catz (bohužel tento výrobce zbankrotoval), ano takové ty na pohled šílené kousky, které místo celistvého tvaru připomínají změť částí. Tento výrobce se soustředí hlavně na to, abyste si mohli změnit jednotlivé rozměry. Třeba si posunout část, kde bude při hraní váš palec, aby vám myš do ruky padla co možná nejlépe. Pak je tu třeba myš Nyth od Roccat, její levý panel si můžete vyměnit za tlustší a na pravé straně zase poskládat vlastní kombinaci tlačítek. Místo jednoho velkého můžete osadit třeba dvě menší a tak podobně. Ještě jinak na to šlo SteelSeries s modelem Rival 700. Odšroubovat lze celý senzorový modul a vyměnit za nový v případě poruchy či prostě lepší. Stejně tak je odpojitelný kabel a v balení navíc dostanete dva (kratší k notebooku a klasický dlouhý). U Asus myší zase můžete narazit na vyměnitelná dvě hlavní tlačítka (koupíte nové Omron spínače a je to), což může značně prodloužit životnost.

Závěr

Cílem článku bylo ukázat, že výběr myši nemusí být vůbec složitý a každý si může najít vyhovující model. Doufám, že se nám cíl povedl a s novou myší se vám bude skvěle hrát. Pojďme si tak ještě ve stručnosti zopakovat, na co dávat pozor a podle čeho myš vybírat. Základ je ergonomie či prostě to, jak dobře vám myš padne do ruky. Budete ji totiž držet klidně více než 2000 hodin za rok, takže se to vyplatí nepodcenit. Více DPI se hodí vždy, zvlášť s příchodem monitorů s vysokým rozlišením. Počet tlačítek a další vychytávky pak budou záviset na hrách, které plánujete hrát. Pro střílečku pět postranních tlačítek asi nevyužijete, v MOBA nebo MMO mohou být nepostradatelná.