O takový super herní zážitek se prostě musím podělit.
Subjektivně v titulku znamená, že jde o subjektivní pohled autora, který může mít k objektivitě hodně daleko. Text tak berte jako zamyšlení a názor než sbírku faktů. Cílem je nabídnout specifický pohled na svět a případně rozpoutat (slušnou) diskuzi.
Když jsem tuším dva měsíce zpět kupoval PlayStation 4 s tím, že si chci zahrát exkluzivity, tak Horizon Zero Dawn na mém seznamu her působilo spíš jako doplněk. Více jsem se těšil na Uncharted sérii, The Order 1886 nebo Heavy Rain.
Každopádně když jsem se k Horizon Zero Dawn dostal, tak jsem už z úvodní půl hodinky tušil, že to je hra, kterou minimálně dokončím dřív, než začnu hrát nějakou další. Ve článku bych se kromě vychvalování hry chtěl dostat také k tomu, proč je tak zábavná a co by si měly půjčit další hry.
V úvodních hodinách jsem měl pocit, jakou hromadu krásného herního světa (o tom později) jsem už stihl projít. Pak jsem ale otevřel mapu, odzoomoval a zjistil, že jsem odhadem prošel sotva 5 %. Ačkoliv je HZD prezentováno primárně jako dobrodružná hra, tak zdejší otevřený svět je skutečně rozsáhlý. K Zaklínači 3 má daleko, ale to mi vůbec nevadilo. Velký svět není zase takový problém vytvořit, velký a zábavný svět už je něco jiného.
Skvělé je, že ve hře má každé zákoutí postapokalyptického světa svoje opodstatnění. Dost vám toho ukáže příběh či vedlejší úkoly, na zbylá místa pak vylákají různé druhy collectible předmětů. Nejvíc mě ale dostalo zpracování. Hra je prostě krásná a byť můžete využívat mounta, tak jsem většinu času chodil pěšky, aby mi neunikly detaily. Dost často mě od hraní „zdržoval“ také integrovaný Photo Mode, díky kterému můžete tvořit skvělé screenshoty. Hru totiž stopne, takže si nastavíte kameru, ale také denní dobu, pózu hlavní hrdinky, výraz a mnoho dalšího. Kamarádi, kteří také hrají hry, museli holt přetrpět můj pravidelný spam nejnovějších screenshotů.
Herní svět nabízí všechno. Jsou tu džungle, tundra, vyprahlé pouště, zasněžené hory a vše mezi. Často také potkáte ruiny „starého světa“ a tím se dostávám k zasazení hry. Myšlenka „robotických dinosaurů“ může na první pohled působit komicky, ve hře ale všechno zapadá, příběh vám překvapivé prvky vysvětlí, a především je to originální. Kombinace pravěkých kmenů a super-moderních robotických zvířat mě bavila. Tvůrci si dali záležet na detailech, takže třeba hrdinka postupem zjistí význam slova „korporace“.
Robotičtí protivníci také znamenají celkem hluboké a zábavné souboje. Přestřelky lukem s lidskými protivníky jsou nuda, ale zvířata „machines“ v herním slangu to je jiná káva. Když na mě poprvé vyběhl obří Behemoth a kácel cestou stromy, tak jsem udiveně zíral a nechal se srazit. Machines totiž mají jednotlivé části, které před bojem můžete oskenovat a následně se na ně zaměřit, abyste dávali větší poškození. Navíc lze tyto části „sundat“, takže protivník přijde o svoje schopnosti. Navíc když sestřelíte třeba kanón, tak ho můžete následně sebrat a využít v boji. Kromě luku máte třeba zbraň, která vystřeluje lana a můžete takto machines znehybnit. A největší sranda? „Překonvertovat“ je na svoji stranu. Hrdinka se totiž může prozkoumáváním světa naučit, jak stroje ovládnout. Následně poslouží jako transport nebo právě v souboji. Když takto na svou stranu získáte robotickou obdobu tyranosaura a ten pak bojuje s druhým, tak to je herní zážitek, který budete v paměti nosit hodně dlouho. Souboje jsou rozhodně silnou stránkou hry.
V Horizon Zero Dawn se mi rovněž líbilo lehké zapracování RPG prvků. Obecně moc tento typ her rád nemám, protože mě nebaví studovat statistiky a 10 minut přemýšlet, jaký luk je lepší. Zde je tohle vše díky designu hry poměrně přímočaré a vždy víte, co vám daná zbraň v boji poskytne. Variabilita neutrpěla a máte hromadu možností, jak nepřátelům zatopit (klidně doslova s ohnivými šípy či bombami). Stejně tak můžete pokládat pasti či vypít lektvar, který vám dá bonus proti ledovému poškození.
Při procházení krásného světa se rozhodně vyplatí sbírat suroviny, jako třeba dřevo na šípy, bylinky pro léčení a hromadu dalšího. Z machines potom získáte hromadu nejrůznějších součástek, které také přijdou vhod. Ani ke konci hry mě sbírání a experimentování se zbraněmi neomrzelo. Vše ještě oživuje základní crafting, kromě munice jsem často vyráběl „pouzdra“ na munici, abych získal větší kapacitu a také občas nějaké lektvary.
Většinou po dohrání příběhu u hry v otevřeném světě už dále nehraju, Horizon Zero Dawn si mě ale udrželo i po splnění závěrečné příběhové mise. Místo toho, abych se pustil do dalších exkluzivit, tak jsem pokračoval ve hraní – sbíral collectibles, plnil vedlejší trofeje a celkově objevoval zbytky herního světa. Collectibles mě bavilo sbírat, protože mi přišlo, že jejich počet studio zvolilo rozumně a často mě vzaly na místo se skvělým výhledem, takže jsem ještě tvořil screenshoty.
Nechtěl bych detailně popsat celou hru, takže psané povídání pomalu ukončím. Doufám, že se mi povedlo článek říci, že Horizon Zero Dawn je skutečně parádní hra a klidně to může být důvod (či výmluva) proč si pořídit PlayStation 4. Pokud hrajete hry kvůli zážitkům ze hry jednoho hráče, tak si určitě hru někdy zahrajte. Věřím, že nebudete litovat.
Marně se snažím vymyslet, co přesně se mi na hře líbilo, že mě bavila jako málo která. Asi to bude skvělá kombinace všech prvků, co vývojáři do hry zapracovali. Od originálního zasazení, přes rozlehlý svět až po zábavné souboje a rozumné RPG prvky. A to si představte, že Guerrilla Games v minulosti tvořilo celkem nevýraznou sérii KillZone, jejíž poslední díl dopadl zvlášť průměrně. A potom přijdou s takovou parádou. No nic, nezbývá než vyhlížet dodatečný obsah (první DLC vyjde v listopadu) a pak samozřejmě druhý díl. Vlastně bych do té doby mohl hru dohrát podruhé v rámci New Game+…
{control gallery}
