Druhý díl série A Plague Tale je konečně venku a my vám přinášíme jeho recenzi.
Mor a krvelačné nadpřirozené hordy krys, které rozcupují cokoliv a kohokoliv, kdo vstoupí do stínu. A Plague Tale: Requiem je zde a s ním i pokračování hořkého příběhu sourozenců De Rune – Amicie a Huga. První díl příběhově a částečně také puzzlově orientované adventury sklidil spoustu pozitivních ohlasů a druhý díl je konečně zde a navazuje na jedničku velmi úzce jako přímé pokračování.
Otevřený příběh a samé otázky
A Plague Tale: Innocence pro mě byla hra poměrně rozporuplná. Nesla si s sebou aspekty, které mě absolutně nadchly, ale zároveň ve mně zanechala nevýraznou pachuť ne zcela dobře vysvětlených záležitostí příběhu, bizarního zakončení, ne úplně dokonalé hratelnosti a nezodpovězených otázek. To je ale nakonec ta největší příležitost právě pro Requiem.
Pokračování vás vezme opět do středověké Francie. Partička známých hrdinů je opět pospolu, ale nadpřirozená nemoc či bytost Macula nedá Hugovi klid. Není tak divu, že i ze zdánlivě bezpečného prostředí nového domova, se záhy stává místo, kde každý musí bojovat o holý život. Nadějí zůstává jakýsi tajemný ostrov, který Hugo vídá ve svých snech jako vizi jediného východiska.
Úchvatný vizuál i skvělé audio
Herní prostředí a vizuál je obecně plný kontrastů a musím přiznat, že právě tento aspekt hry mi našeptával samá superlativa. Pro jistotu rovnou předesílám, že jsem měl možnost testovat PC verzi hry (konzolisté asi nebudou úplně nadšení, že hra běží pouze při snímkové frekvenci 30FPS). Vizuál je ale opravdu skvělý. Kontrast mezi pestrobarevně rozkvetlými loukami a veselícím se městem, které se náhle transformuje do hrůzy protkané tlejícími těly mrtvol, funguje neuvěřitelně dobře.
Zvlášť s explicitními momenty, kdy se brodíte místy, kudy byste skutečně procházet nechtěli. Oproti prvnímu dílu mi tyto momenty přijdou více přirozené do pravidel světa A Plague Tale (i se svou „nadpřirozeností“). Stejně nadšený jsem opět i z hudby. Ta se povedla opět na výbornou. Dabing postav byl v jedničce asi autentičtější.
Zpátky je řada známých postav, ale objevují se i nové – ať už přátelské, či nepřátelské. V průběhu hry se k vám připojí i noví pomocníci, se kterými si posvítíte nejen na krysy, ale zejména lidské nepřátele. Občas to působí až zvláštně – jak třeba v první fázi hry trávíte naprostou majoritu času stále s Lucasem, zatímco Hugo zůstává na druhé koleji. Ale na škodu to samozřejmě není.
Pokulhávající tempo vyprávění a nekonečné zdolávání překážek
Přestože vás hra stále tlačí spíše ke stealth procházení jednotlivých lokací, Amicia je v druhém díle dospělejší, zkušenější a zvládne malinko lépe souboje s vojáky. Dokáže útočit nožem, zvládne se bránit i při přímé konfrontaci. Časem se dostanete dokonce i ke kuši. Opět ale budete ve velké míře využívat alchymistické sloučeniny – část budete znát již z Innocence, ale jsou zde představeny i nové vychytávky, které využijete nejen v soubojích, ale i všudypřítomných puzzlech.
Bohužel právě puzzly a překážky, které jsem musel překonávat, abych se v lokaci posunul o kousek blíž k cíli, mě chvílemi začínaly obtěžovat. Přitom nejde o nijak závratně obtížné hádanky, spíš je jich prostě v první polovině hry někdy až zbytečně mnoho, a to současně při hodně pozvolném vyprávění příběhu. Později se již tempo zlepšuje, ale zkrátka ne vždy jsem byl nadšený z dalšího zapalování zdrojů světla a jejich pozicování na mapě, aby se pomocník mohl dostat o dvacet metrů vedle za mnou. A Plague Tale: Requiem má mimochodem díky tomu i relativně delší trvání a věnovat jí budete něco kolem 17-18 hodin.
Důstojný příběh a naplněná očekávání
Příběh samotný pak ale přináší mnohá vysvětlení. Opět – vše se začne více otevírat až v druhé polovině hry, nicméně nakonec dostáváme odpovědi i na širší a historické souvislosti mezi Maculou a vlnami moru. Vyprávění klíčových momentů se zde povedlo výrazně lépe oproti prvnímu dílu a stejný dojem mám i z finálního zakončení.
K příběhu jako takovému je obtížné psát více bez spoilerů (ať pro neznalé prvního dílu či ty, kteří herní svět už znají, ale na Requiem se teprve těší). Celkově jsem nakonec vlastně spokojený. Právě to, co mi na Innocence trošku vadilo, se u Requiemu neprojevilo velkou měrou. Jen bych si osobně dovedl představit, že první polovina přijde se svižnějším tempem a poutavějším vyprávěním klíčových faktů. Běhání ve svitu ohně mezi krysami a vyhýbání se městským hlídkám zkrátka už nestačí.
Shrnutí
Pokud jste ale sérii A Plague Tale propadli už u Innocence, rozhodně si Requiem zahrajte. Možná jsem zde zmínil pár výhrad, které by vám mohly utkvět v paměti, ale dechberoucí vizuál, doplnění souvislostí k prvnímu dílu, perfektní audio a (bohužel zpočátku pomalejší) odvyprávění nakonec docela zajímavého příběhu za to stojí. Hra je dostupná například na Steamu za 59.99 EUR, ale samozřejmě si ji můžete vychutnat i na konzolích.
