Recenzujeme hru Forspoken - nepříliš vydařenou RPG fantasy adventuru.
První dva měsíce letošního roku nám přinášejí jeden áčkový titul za druhým a jedním z nich je i Forspoken – nový počin z dílen Luminous Productions spadající pod křídla Square Enix. No a nutno podotknout, že při pohledu na cenovku 79,99 EUR člověk nabyl dojem, že půjde o opravdu propracované zhmotnění vývojářského a scénáristického umu. Pokud jste se těšili na svěží fantasy RPG s přidrzlou ženskou hrdinkou v hlavní roli, zřejmě vás zklamu. Forspoken sice tímhle vším prvoplánově být chtělo, ale bohužel zde víc aspektů nefunguje, než funguje.
Holka z tunelu, kterou je těžké mít rád
Frey Holland, hlavní hrdinka, je vám již v prvopočátku představena jako člověk, kolem kterého se kupí spousta problémů včetně těch se zákonem. Příjmení si nese podle tunelu, ve kterém zůstala v útlém věku jako nalezenec a její život zrovna neoplývá stabilitou a klidem – spíše potyčkami a snahou vypadnout pryč z New Yorku. Možná bylo přímým záměrem autorů dosadit do hlavní role kontroverzní dívku, která tak nějak nezapadá do konceptu klasického fantasy, ale tady se to podle mého názoru extrémně nepovedlo. Frey sice asi skutečně je stylizovaná do podoby chaotického dospívajícího, ale její charakter je otravný, kadence sprostých slov nesmyslně neúměrná situacím a najít si k ní jakoukoliv citovou vazbu nebo často možná i jen jednoduché pochopení je obtížné. Nemám nic proti ostřejšímu jazyku, ale tady je jediným výsledkem dojem, že tahle postavička je prostě úplně mimo.
Frey se souhrou okolností dostane ke zvláštnímu náramku, se kterým se najednou přenese do zcela jiné dimenze - světa zvaného Athia. Náramek k Frey promlouvá a společně se vydávají na cestu napříč neznámou krajinou plnou pestrých scenérií, ale i nepřátel. S novým společníkem vzápětí objevuje magické schopnosti, díky kterým je schopna se efektivně bránit, parkourově překonávat překážky a rychle se pohybovat. Nutno podotknout, že náramek s britským přízvukem je dost možná nejlépe napsaným charakterem, protože Frey svými puny dokáže občas usměrnit a zároveň dělá fantasy nádech hry méně upjatým mnohem lépe, než Freyina nekonečná salva slov f*ck, sh*t a dalšího vybraného repertoáru. Podobně rozporuplně působí i soundtrack. Trapové beaty se snoubí s orientálními vokály a asi mají taktéž navodit propojení mezi drzým mládím a mytickým prostředím. Funguje to? Těžko říct. Spíše na mě stále dýchá nesourodost a nemohu se zbavit pocitu, že je to na sebe našroubováno příliš na sílu.
Nešťastné vyprávění, slabé dialogy i příběh
Ploché jsou i charaktery osob, které v průběhu hry potkáváte. Bohužel jsem měl pocit, že i dialogy často nepřinášejí dynamice příběhu zhola nic. Často nevíte, proč se vlastně děje to, co se děje... Proč se postavy chovají právě tak, jak se zrovna chovají... Samé otázky. Dobře – hlavním zdrojem informací pro pochopení děje jsou nasbírané svitky, které si zkrátka musíte číst. Za mě je to trochu nešťastné, daleko lépe funguje nenásilný dialog (co třeba s tím mluvícím nesmyslem na ruce, hm?), ale budiž.
Navíc je hra protkána sekvencemi scén, ve kterých se příběh rozvíjí, ale často se obrazovka prostě setmí a znovu rozjasní v úplně novém dění a vy si asi máte domyslet, co se v mezičase odehrálo. Co se týče grafického zpracování, značnou výhodu zde pravděpodobně má PC verze, protože vyšší snímkové frekvence jsou zde v podstatě nutnost a z ohlasů konzolových hráčů vychází, že 60 FPS režim parazituje na kvalitě zobrazení i škále rozlišení. Přesto optimalizace není ideální a v průběhu hraní jsem narážel velmi pravidelně na propady snímkové frekvence.
Zábavné souboje a kombinace schopností
Pozitivně lze hodnotit souboje, dynamiku kouzel, relativně dobré ovládání i snadné využívání parkourových triků v podstatě s využitím jediné klávesy. Je to funkční systém téměř v jakémkoliv prostředí. Potyčky s nepřáteli se postupně se získávanými schopnostmi a různými typy magie v čase stávají zajímavějšími a zábavnějšími.
To je ale tak bohužel všechno a přiznám se, že pouze prozkoumávání a nekonečné mlácení nepřátel mi opravdu u osmdesátieurové hry nestačí. Obsahu je málo, časově se sice hraním dostanete někam za cca 20 hodin čistého času a klidně i déle, ovšem já měl naopak spíše tendence stihnout vše tak rychle, jak se jen dá.
Shrnutí
Forspoken u mě zůstane snadno zapomenutelnou hrou. Nedokonalostí je zde zkrátka příliš mnoho a s tím, jak se prolínají, mi spíše navozovaly averzi. Hru jsem si zkrátka nedokázal užít. Pokud vás baví prozkoumávání obřího světa, trénování efektních kombinací masivních kouzel a ničení nepřátel, dost možná si hru užijete. Pokud ale očekáváte cokoliv více, obávám se, že můžete být snadno zklamaní.
