Tažení Lenovo Legion dále pokračuje.
Jak se říká, když se daří, tak se daří. Jestli se v posledních měsících a letech vybudovala mezi notebooky jedna význačná značka, bude to právě Lenovo Legion. V průběhu let jsme mohli vidět více a více reklam, v současné době Lenovo sponzoruje několik velkých turnajových akcí, platí si reklamy kde to jenom jde a jejich logo visí například u tradičně masivní akce Subtember na Twitch.tv.
Co ale za to může? Jde o případ toho, kdy reklama předchází produktu, nebo naopak kvalita produktů může za velké budgety do marketingu? Do redakce nám přistál nový Lenovo Legion 5 Pro, přesněji model 16IAH7H, na kterém si celé renomé značky můžeme ozkoušet a zjistit, zdali Legion notebooky skutečně stojí za svou pověst.
BALENÍ A ZEVNĚJŠEK
V krabici se mnoha překvapení nedočkáme, Lenovo nám zkrátka dodá samotný notebook společně s nabíječkou a poměrně velkým 300 W brickem, který je ale u takto výkonných notebooků bohužel standardem. Stačí tak všechno rozbalit a podívat se na náš kousek.
Jak už jsem několikrát v minulosti říkal, opravdu se mi líbí spíše decentnější kousky, které sice skrývají velký výkon, ale na venek to tolik nedávají najevo. Legion 5 Pro mezi takové rozhodně patří. Vzhledem k tomu, že se tímto stylem prezentuje snad celá řada Legion, myslím si, že tento design zkrátka Lenovo preferuje – spíše decentnější tělo, jehož pořádnou sílu uvnitř dávají najevo pouze masivní výfuky. Vše pak lehce korigují opravdu jemné záhyby na víku, jinak je ale notebook velice minimalistický a sedí tak do celkového tématu, kdy můžete stroj používat jak na hraní, tak práci či školu.
Celé tělo je sestaveno z šedého hliníku, což kromě vedení tepla podává i luxusní dojem. Vzhledem ke kvalitě sestavení, kde nic nevrže, nehýbe se a zkrátka „dobře sedí“ podává notebook úplně skvělý dojem při přenášení či prostém držení v ruce. Na milovníky barevného osvětlení ale Lenovo nezapomnělo a do Legion 5 Pro zakomponovalo RGB podsvětlení klávesnice. To se samozřejmě dá různě nastavit, zvolený styl osvětlení jsem ale upřímně ještě neviděl. Zatímco jinde bývají LED diody posazeny nad mechanismus tlačítek, v tomto případě je „pod“ tímto mechanismem, který je ale vytvořen průhledně – světla tak svítí především skrze něj a vytváří velice zajímavý efekt, který asi nejlépe uvidíte na fotce níže.
Podívat se také můžeme na displej, který má 16 palců s rozlišením 2560x1600, jinak nazvaný jako WQXGA. Jde o poměr 16:10 a i když pro něj není označení v rámci „K“, samo Lenovo mu mu přezdívá 2,5K. Na 16 palcích nabízí dost detailní obraz, zároveň je monitor notebooku postaven na technologii IPS, slibující velice dobré podání barev a v tomto případě také podporu 165 Hz. Potěší také malé rámečky okolo displeje.
Osobně mě taky velice potěšila nabídka portů, respektive zakomponování nových verzí. U Legionu nejsou porty pouze po bocích, ale především na zadní straně. Na levém boku nalezneme dvojici USB-C, jeden z nich se pak honosí ikonkou blesku, tedy Thunderbolt. Na pravém boku se pak dočkáte jednoho USB-A 3.2 Gen 1, jack portu (!) a malého přepínače pro kameru, díky kterému jí můžete zapnout nebo vypnout.
Zadní strana se honosí dvojicí USB-A 3.2 Gen 1, USB-C, Ethernet a nabíjecím portem a HDMI. Jediné, co mě mrzí, je absence DisplayPortu, právě vzhledem k určení notebooku, kdy by se dal pohodlně připojit i k dobrému monitoru. Jsem ale velice rád nejen za moderní USB-A, ale především za konektor Thunderbolt, díky kterému sem k notebooku připojil i rychlé externí SSD a mohl v mžiku přenášet velké hry.
Lenovo Legion ale dává důraz také na další upgrade, respektive otevřeně vybízí k možnosti dále si zvětšit úložiště. Pokud tak notebook rozeberete podle návodu na stránkách, objevíte hned pod spodním krytem dvě místa na M.2 SSD. Za zmínku také stojí speciální MUX Switch. Jde o hardwarovou vychytávku, která o několik procent zlepšuje výkon ve hrách. Pro osvětlení funkčnosti se ale musíme pustit do menšího hardwarového výletu.
U notebooků bývá “problémem” to, že HDMI port nebo samotný monitor notebooku je napojen na grafickou kartu skrze procesor. Bývá to kvůli napojení na základní desce. Obraz na monitoru nebo na externím zařízení je tak sice přehráván skrze dedikovanou grafickou kartu, ale všechny informace běží přes integrovanou grafickou kartu v procesoru. Může se tím zvyšovat latence, nebo lehce ubírat FPS.
MUX Switch dovoluje toto omezení hardwarově obejít a integrovanou grafickou kartu vypnout a monitor na notebooku nebo připojený externě bude přebírat obraz přímo z dedikované karty. Takové nastavení se musí zvolit v BIOSU, jde ale o další malou vychytávku, se kterou si můžete zvýšit výkon o několik procent.
VÝKON
I když vzhled je zcela jistě důležitý, celý zevnějšek musí doplňovat i výkonný vnitřek. To se v tomto případě rozhodně povedlo. Srdcem modelu Legion 5 Pro 16IAH7H je nadupaný Intel Core i7-12700H, který nabídne celkem 14 jader a 20 vláken s maximální frekvencí 4,7 GHz. Výhodou této nové generace je třeba i podpora nových PCIe architektur, k tomu se ale dostaneme ještě později.
Po ruce mu pak stojí grafická karta NVIDIA GeForce RTX 3070 Ti, tedy výkonnější verze základní 3070. Do notebooku se nacpalo 32 GB RAM společně s 1TB M.2 SSD diskem. To jsou velice slušné parametry, a to i na to, že notebook má na výšku bez milimetru 2 centimetry a váhu necelých 2,5 kilogramu.
Projeví se tyto parametry i v praxi? Nejdříve si ukážeme výkon onoho SSD disku, jak jinak než v CrystalDiskMark. Rychlost je až překvapivě vysoká, na to že jde o vestavěný disk – důvod je jednoduchý, dle kódového označení v HWMonitoru by mělo jít o Samsung 980 Pro, tedy opravdu našlapaný M.2 disk, který papírově podporuje čtecí rychlost až 7000 MB/s a zapisovací rychlost až 5000 MB/s. Vzhledem k tomu, že na něm běží systém i několik dalších programů můžeme říct, že k těmto papírovým hodnotám nemá daleko a za tohle si Lenovo zaslouží palec nahoru.
Přesuneme se ke hrám. Ty jsme testovali přímo na notebooku a jeho monitoru, tedy rozlišení 2560x1600, přičemž výsledky jsme zachytávali s pomocí MSI Afterburner + Rivatuner, vše při režimu výkonu. Tentokrát jsme lehce obměnili zkoušené tituly a naštěstí se nám podařilo na notebooku vyzkoušet i jeden z nejočekávanějších letošních titulů Call of Duty: Modern Warfare 2. S nastavením bety jsme si museli trochu hrát, jelikož test byl stále trochu problémový a hra nám padala. Nakonec jsme se ale dostali na poměrně uspokojivé nastavení – hlavní kvalita textur je nastavena na High, stejně jako většina dalších nastavení. Technologie DLSS je nastavena na Balanced, tedy vyvažuje mezi kvalitou a výkonem. Hra sice ukazuje přetížení VRAM grafické karty, jde ale o odhad – dle hry by si totiž další polovinu VRAM měly vzít další aplikace, což je holý nesmysl.
S tímto nastavením jsme pak měli pohledný zážitek ze hry a naprosto krásné FPS. Jak vidíte v grafu níže, průměrně jsme se během hraní drželi na 120 FPS.
Díky Xbox Game Pass, který je k notebooku dodáván na tři měsíce zdarma, jsme se také podívali na nedávno přidaný Deathloop. Nastavení jsme nechali na automatických hodnotách, hra si vybrala to nejlepší nastavení.
Vrhli jsme se tak do víru rozbíjení časových smyček, a to opět úplně plynule. V průměru jsme se drželi okolo 70-80 FPS a celý zážitek byl bez záseku.
Samozřejmě nesmí chybět mnou oblíbené Hunt: Showdown. To běží na enginu CryEngine, o kterém je známo, že sice vypadá pěkně, ale optimalizace nepatří mezi jeho silné stránky. I přes to jsme nechali nastavení na High.
Ani tentokrát ale notebook a jeho komponenty nezklamaly. Na takto vysokých FPS jsem Hunt snad ještě nehrál – po většinu času jsme se drželi nad 100 FPS. To je opravdu krásný výsledek.
Vzhledem k recenzování titulu Isonzo jsme vyzkoušeli i tuto prvoválečnou střílečku. Ta není nikterak náročná a samozřejmě jsme ani nepočítali s tím, že by s ní měl Legion 5 Pro jakýkoliv problém. Maximální nastavení nedělaly žádný problém a i přes horší optimalizaci jsme se drželi mezi 90-110 FPS.
Trochu jsme se také pohrabali v Arma 3. Zde jsme si zahráli režim RHS, bylo tak na místě zkusit i to, jak si výkon povede zde. Nastavení grafiky bylo High a i v tomto případě je hra známá horší optimalizací. Překvapivě se ale Arma 3 opět hýbala skvěle a dokonce jsme hráli na 90 FPS.
Skočili jsme také do závodního Forza Horizon 5, otevřeného a poměrně náročného titulu, který nabízí krásnou grafiku a rozlehlý svět. Nastavení jsme nechali podle hry, která si dala přednastavené extrémní detaily.
Notebooku to ale nedělalo žádný problém, během prostého ježdění i souboji v režimu Terminátor jsme se drželi okolo 70-80 FPS.
Naskočili jsme také do Red Dead Redemption 2, opět proslulého titulu nabízející oslňující detaily, které si ale berou velkou daň na hardwaru. Rozhodnutí ohledně nastavení jsme opět nechali na hře, která si automaticky zvolila Ultra nastavení s několika ústupky.
V tomto případě jsme nechali běžet integrovaný benchmark, který hru otestoval v různorodých prostředích. Opět se ukázal velice uspokojivý výsledek a průměrných 71 FPS je pro takovou hru naprosto dostačujících.
Následující snímky dle mého jasně ukázaly, že notebook nemá a nebude mít problém se žádným titulem současnosti. I při vysokém rozlišení jedou hry na velice příjemném frameratu, to vše při vysokých detailech - a stejně tomu bude ještě několik let do budoucna.
SOFTWARE
Tradičně v recenzi notebooků proletím přiložený software pouze několika větami – jednoduše proto, že výrobci sice dodávají dedikovaný software, ten ale většinou za moc nestojí. Jak už sem ale na začátku říkal, když se daří, tak se daří. Lenovo očividně chce neustále posouvat nabídku pro své zákazníky, a tak se softwarová nabídka nejen neustále zlepšuje, ale také rozšiřuje.
Základem všeho je program Lenovo Vantage, který slouží jakožto takový hub pro správu notebooku. Kromě zajímavých infografik je důležitý pravý panel, který nabídne přetaktování GPU pro znalé uživatele, soustředění internetu pro jednu aplikaci, možnost zavřít ostatní aplikace při spuštění hry, over drive pro zrychlení odezvy monitoru a další funkce, které si můžete nastavit. Důležitý je první záložka, která ukazuje právě zvolený režim „používání“. Ten se mění stisknutí kláves Fn+Q a určuje především to, jak se má počítač chovat. Tichý režim vypne externí grafickou kartu a snaží se být co nejtišší, třeba pro práci nebo studium – a skutečně to funguje. I když se větráky občas rozjedou, jsou opravdu potichu, pokud ale neděláte nic náročného, je notebook většinou potichu. Automatický režim mění mezi grafickými kartami podle potřeby a Režim výkonu je pak naprosto volný režim, kdy notebook používá své zdroje na maximum.
V Lenovo Vantage se pak hodí i nastavení maker nebo práce s baterií, kde je možné nastavit buď rychlé nabíjení, kdy máte přístroj dobitý za klidně dvě hodinky, nebo naopak ochranu baterie. Ta se vyplatí v případě, kdy je notebook neustále zapojený do sítě a počítač tak baterii neustále udržuje okolo hranice 80 procent kvůli její ochraně a prodloužení životnosti. Také je možné zapnout funkci Always On, díky které si i přes vypnutý notebook můžete nabít další přístroje.
Každý segment tohoto programu má své jméno, správa osvětlení se tak jmenuje Legion Spectrum. Naleznete zde různé profily podle potřeby, nastavení jasu nebo tématu, samozřejmě si můžete nastavit barvy i podle vlastního uvážení.
Vantage vás pak odkáže i na další přiložený software. Nahimic je program specializující se na vylepšení audia a musím říct, že jsem dost překvapený. Legion nejspíše poznal, že sám nedokáže vytvořit natolik schopnou konkurenci a raději využil síly SteelSeries, které tento software vlastní. Překvapený sem byl z toho, že úpravy opravdu dělají slyšitelný rozdíl. Nejde pouze o nějaké menší basy, ale opravdu zásadní rozdíly v tom, jaký profil a jak moc dáte přednost hlasům, basům nebo třeba když si zapnete Surround audio.
Lenovo Smart Noise Cancellation slouží především při použití integrovaného mikrofonu a reproduktorů a poslouží především pracovně nebo školně vytíženým – pomáhá totiž zredukovat například okolní zvuky nebo hluk při mluvení.
ZÁVĚR
Notebook jsem používal jak pro aktivní hraní a práci jakožto hlavní nástroj místo desktopu, tak jako prostý přehrávač filmů do postele a jako přenosný nástroj pro práci bez aktivního napájení. Musím uznat, že ve všech případech fungoval dobře a v tichém režimu, kdy se šetří baterie, mě překvapilo, že vydržel klidně čtyři až pět hodin bez baterie. To je dle mého na takový notebook, který má našlapané vnitřnosti, poměrně dobré skóre.
Je pravdou, že je notebook trochu těžší, ale pokud ho hodíte do batohu, je jeho přenášení úplně v pohodě, stejně jako výsledné používání. Psal sem s ním na koleni v Gamescomu, pracoval s ním celé dny a na konci dne hrál a nakonec ho vzal na gauč pro sledování filmů. Všude sloužil jako dobrý společník a i díky režimům se dokázal přizpůsobit situaci.
Konkrétně tento model, tedy 16IAH7H v konfiguraci s Intel Core i7-12700H, GeForce RTX 3070 Ti, 1TB M.2 SSD a 32 GB RAM vás vyjde přibližně na 50 tisíc korun. To už je cena, nad kterou se nejeden hráč zamyslí. Když jsem si ale zkoušel sestavit testovací desktop s podobnými specifikacemi, vyšla mi cena cca. 45 tisíc korun za základní sestavu. K tomu pak musíme připočítat i nějaký monitor, případně příslušenství, a najednou je cena notebooku prakticky stejná. Za mě je to vzhledem k vnitřnostem, kvalitě a celkovému přístupu dost slušná cena, pokud hledáte nástroj, který můžete použít k práci, ale i hardcore hraní. Nemusíte řešit, zdali vám počítač tu či onu hru rozjede, jelikož tady máte jistotu, že každou hru spustíte bez problémů – a to nejen doma na stole, ale i ve vlaku, na hotelu nebo na přednášce ve škole.
