Hra místy pokulhává, jenže skoro nemá konkurenci.
Na Q.U.B.E. 2 jsem se těšil opravdu hodně. Přece jen logických her v 3D zpracování a na „velké“ platformy je pomálu. Schválně zkuste kromě Portal série některé vyjmenovat. Hru jsem také dvakrát zkoušel na veletrhu GamesCom a zvlášť minulý rok mě zaujalo, jak se dokázala od předchozí návštěvy stánku posunout. Oproti prvnímu dílu ušlo technické zpracování obří kus cesty.
Úvod hry začíná mysteriózně, poté vás hra začne prohánět úrovněmi a stavět před vás spoustu hádanek. Je zde také příběh, prezentovaný primárně přes radiovou komunikaci, který se snaží navodit dojem záhady a hnát vás kupředu. Moc mě nezaujal, nepomohl ani fakt, že tajemné hlasy mluví anglicky, ale zároveň je audio pro cool efekt plné rušení, takže jsem přestal vnímat, co se mi snaží říct…
Při řešení úloh vám pomohou speciální rukavice – ty na vybraných místech umí vykouzlit „trampolínu“, kostku nebo kvádr, a právě tímto budete hádanky řešit. Modrá barva (trampolína) vám pomůže překonávat výšky, zelená kostka zase může třeba aktivovat spínač na podlaze a tak podobně.
Postupně se přidají prvky herního prostředí. Takže využijete například proudy vzduchu, oheň, magnetismus a řadu dalších. Většinou se tyto druhy hádanek drží pohromadě. Takže nejdříve budete využívat jeden nový typ, poté se hra přesune k dalším a tak podobně. Mixovat je začne až ke konci hraní.
Většinou u hádanek okamžitě víte, co máte udělat a pak jen přemýšlíte, jak využít vaše schopnosti, abyste hádanku vyřešili. V pozdějších fázích hry se stává, že třeba nezvládnete poslední část komplexnějšího problému a celé to musíte pracně opakovat. To mi přišlo velmi otravné, protože jsem už dávno věděl, co mám dělat.
Ostatně Q.U.B.E. 2 se pro mě stalo hodně repetitivní. Přestal jsem počítat, kolikrát mě hra poslala dál jenom abych našel další velkou místnost, na kterou jsou napojené menší místnosti s hádankami. A takhle pořád dokola. Dost často jsem ztrácel motivaci pokračovat, protože mě nebavilo xkrát za sebou řešit podobné úlohy s magnetismem.
Tento odstavec bych nejradši vynechal, ale cítím, že by měl být součástí recenze. Na začátku sedmé kapitoly jsem se u jedné hádanky brutálně zasekl a prostě se nemohl dostat dál. Až do tohoto bodu mi přitom obtížnost přišla v pohodě a ani jsem ji nevnímal. Naštěstí nějaký dobrák natočil hned v den vydání průchod, já se plácl do čela a hádanku „vyřešil“. Poté se mi už nic podobného nestalo a obtížnost byla v pohodě. Lámal jsem si hlavu, proč jsem se zrovna u jedné hádanky zasekl… Pravděpodobně je to z důvodu, že krátce před ní hra představila nový princip pro řešení hádanek a já měl pak pár dnů herní pauzu. No a prostě jsem o této možnosti, jak využít jednu z dostupných kostek, nevěděl… Každopádně i když zoufale pobíháte okolo hádanky třeba 15 minut, tak vám hra neukáže sebemenší nápovědu.
Na poměry indie hry se mi dost líbilo technické zpracování, byť mi přišlo že na PlayStation 4 Pro hra neběží zrovna plynule (rozumněji 60 FPS) a občas problikávala malá část textur. Jinak mě Q.U.B.E. 2 grafickou kvalitou překvapilo a potěšil mě design úrovní – bál jsem se, že všechno budou nudné bílé interiéry.
Z celkového zážitku mám rozporuplné pocity. Při hraní jsem se bavil a vyřešení náročnějších hádanek přinášelo hráčské potěšení. Jenže potom se třeba začalo opakovat spoustu podobných hádanek za sebou nebo vás hra nechala dlouhou sekvenci opakovat, protože jste o kousek něco nestihli. Přiznám se, že v posledních kapitolách jsem se do hraní musel nutit a nemohl se dočkat, až nastane konec. Možná, kdybych si mohl Q.U.B.E. 2 dávkovat s většími rozestupy, tak aby mi repetitivnost tolik nevadila. Každopádně stále se jedná o řemeslně dobře zpracovanou hru s poměrně originálním nápadem a v žánru, kde se nové kousky hledají velmi těžko. Studio navíc nasadilo třetinovou cenu oproti tradičním velkým hrám.
{control gallery}
