[Recenze] Warhammer: Chaosbane

Když jsem se dozvěděl, že se chystá diablovka ze světa Warhammeru, byl jsem nadšený. Oblíbený herní žánr s tématikou z velmi propracovaného univerza od Games Workshop v jednom? Prostě paráda. Ale zároveň s tím se objevily i pochybnosti, protože každý ví, jak je to se hrami, co nesou jméno Warhammer. Máme tu výborné akční Warhammer: End Times – Vermintide a Vermintide 2, nebo strategie Total War: Warhammer 1 a 2, jenže zbytek jsou pak průměrné až lehce nadprůměrné Warhammer 40,000: Dawn of War, Inquisitor, Space Hulk a další. Zkrátka kvalita těchto titulů je jak na horské dráze a dost záleží na vývojářích, kteří si zrovna určitý Warhammer vezmou na starosti.

Francouzští vývojáři z Eko Software si právě vzali pod svá tvůrčí křídla akční RPG Warhammer: Chaosbane. Jak jsem výše zmínil, mělo jít o další diablovku, neboli hack’n’slash hru, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. A zatímco jsou tady tituly (jako Torchlight), co můžou konkurovat otci tohoto žánru – Diablu, najdeme zde i takové, které si z něj převzaly, co mohly, ale i přesto se z nich staly nepovedení synové. No a Warhammer: Chaosbane patří někam doprostřed. Na gameplay a galerii fotek se můžete podívat dole pod článkem.

Příběh nás zavede do původního a méně známého fantasy světa Warhammeru, který se odehrává po invazi Chaosu do zemí Říše. Zlý a ošklivý vůdce hordy Asavar Kul tak po celé říši lidí rozsévá strach a smrt, aniž by jej někdo zastavil. Tohoto úkolu se ale nebojí zhostit šlechtic jménem Magnus, který sjednotí lidstvo, porazí vojska Chaosu a všichni jsou šťastní až do… do doby, co začíná vaše dějová linie. Zde se vyskytuje klasická zápletka boje dobra proti zlu v čele s vámi zvoleným hrdinou. Celkově se dá děj shrnout jako nezáživný, nudný a předvídatelný, se zakončením, které jsme mohli vidět ve stovkách různých her, filmech nebo seriálech. Nicméně nechápejte to tak, že jde o endgame. Po závěrečném bossovi, totiž můžete dále pokračovat v expedicích, což je neustálé procházení dungeonů, kde se sem tam objeví nějaký event, a do budoucna si vývojáři připravují invaze. Bohužel ani to mě nezaujalo natolik, abych v hraní pokračoval po delší dobu.

Co se ale vývojářům povedlo, je úvodní příběh každé ze čtyř postav. Díky tomu se pro vás hrdina nestává jen „novorozencem“ se zbraní v ruce, ale získává tak svou osobnost, čímž si může vytvořit sympatie u hráče.

Právě postavy jsou jedna z nejlepších věcí na Chaosbane. Každá je tak unikátní, že vás to donutí si je vyzkoušet všechny. Máme tu císařského vojáka Konráda Vollena, který je se svým mečem a štítem vhodný pro tankování. Vzteklého trpaslíka Bragiho, který se zbraněmi v obou rukách poseká všechny nestvůry, co mu budou stát v cestě, ty vzdálené si přitáhne kotvou. Lesní elfku Elessu spoléhající se na luk, nekonečné množství šípů a mrštnost veverky. A pak je tu elfský mág Elontir, ten dokáže nasměrovat některá ze svých kouzel, jinak řečeno, vy je ovládáte pomocí mezerníku s myší či analogových páček.

Jinak se většinou už setkáváme s klasickou diablovkou. Kromě herní mechaniky, jde hned na první pohled poznat inspirace z Diabla III v interface. Kruhový ukazatel zdraví a energie, kulaté ikony spellů či abilit. Dost podobný je i spellbook, kde si kromě aktivních a pasivních kouzel, nebo odemčených božských kouzel, vybíráte i speciální emoce pro každý charakter. Co se alespoň maličko liší, je inventář, ten není omezený místem, ale váhou, která naštěstí u předmětů není nikterak vysoká, takže nemusíte neustále navštěvovat obchodníka. Navíc každá postava má ještě svůj strom s božskými schopnostmi, kde vylepšujete jak vlastnosti, tak odemykáte vcelku silná kouzla. Jejich upgrade závisí na počtu fragmentů a mincí, co nasbíráte z padlých nepřátel.

Drop z hord nestvůr, co se na vás povalí v každém dungeonu je vskutku bohatý. Mince, fragmenty barvy modré, žluté, zelené a červené, zbraně, amulety, prsteny, zbroje. Čím vyšší si k tomu nastavíte obtížnost, tím lépe také budete odměněni. Ale i přesto, že vám na těžkou úroveň hry padá více legendárních předmětů než na lehkou, radost z nich zkazí fakt, že procentuálně nejsou o moc lepší, než ty, co právě nosíte. Většinou jde tak o 1 % až 3 % lepší věc. Tohle je kámen úrazu v Chaosbane. Sice si nemusíte lámat hlavu s tím, co si váš hrdina obleče, ale pak se z upgradování postavy stává jen sledování zelených čísel u všech věcí. Na druhou stranu tato přímočarost může přilákat hráče, co s hack and slash hrami nemají zkušenosti. Z nepřátel také padají tzv. red orbs, díky kterým můžete použít po nabití Bloodlust, což je superschopnost, kdy se stáváte skoro nepřemožitelnými. Kromě toho vám taky přidává zdraví. Na dropování mi vadilo, že zde není žádný radius sbírání, a tak pokud na milimetr přesně neprojdete skrz danou věc, nezískáte ji. (Možná jsem rozmazlený z Diabla III.)

Vrátím se ještě k nepřátelům. Potkáte zde různé typy nestvůr, od malých, které zabijete snad i pohledem, po opravdu velké a odolné bestie. Každá ze čtyř oblastí, které navštívíte má své speciální potvůrky. Jenže pak si uvědomíte, že na oko odlišní „enemáci“ mají naprosto stejné vlastnosti a styl boje. Výjimkou jsou bossové, které spojují pouze tři fáze boje, jinak se jedná o zábavný a odlišný počin, kde musíte využívat taktiky.

Během hry projdete čtyři různé oblasti, v nichž se podíváte do měst Nuln a Praag, prozkoumáte zasněžené lesy v Norsce, a navštívíte doupě Chaosu. Samotná města, a tábor v Norsce, slouží jako expediční základna, kde si můžete do své truhly schovat věci pro další postavy, nebo je můžete prodávat u obchodníka. U něj můžete i měnit fragmenty mezi sebou.

Co se týče dungeonů, ze začátku se vám budou líbit, alespoň z grafické stránky. Jak jsme zvyklí u diablovek, kromě hlavní trasy z bodu A do bodu B, tu najdeme i pár odboček, většinou pro truhly s vybavením uvnitř. Jinak se mi nestávalo, že bych bloudil, nebo se musel často vracet na již prozkoumaná místa. Opět přímočaré, což není ani plus ani mínus. Mrzelo mě, že jediné, co uvnitř dungeonů můžeme zničit (kromě nepřátel) jsou sudy či vázy, jinak takový ten pocit totální destrukce tu naprosto chybí. No a pak přichází na řadu repetitivní prostředí. Ať už jste v kanálech, ve městě, nebo v lesích, neunikne vám, že první dvě až tři mise v dungeonu jsou odlišné, ale pak už chodíte furt ty stejné dokola. Prostě tu architekturu zcela odflákli. Najednou celá hra upadá do stereotypu, a vy se už nemůžete dočkat bosse, jen abyste konečně šli jinam.

Naštěstí, co tvůrci pokazili hratelností, vynahradili grafickou stránkou. Ta je opravdu krásná, a temná atmosféra fantasy světa Warhammer na vás zapůsobí. Efekty jsou propracované, stejně jako modely každé nestvůry a postav. Hudební doprovod ke všemu sedí. Výtku k audiu jsem ale přeci našel. Nevím proč, ale v některých oblastech mi zvuk málem urval uši, protože z nepochopitelného hlediska je třikrát vyšší, a pak jsem našel i místa, kde zase nebyly slyšet například dialogy, efekty kouzel, nářek nepřátel atd. Jinak na dabingu postav si mohli taky trochu dát záležet.

Samozřejmě diablovka bez kooperačního módu, jako by nebyla diablovka. Ten naleznete i tady, můžete hrát jak online, tak lokálně s kámošem vedle vás. Já vyzkoušel pouze online, který sice fungoval bez problému, ale moc mě to nezaujalo.

V čem mě teda Warhammer: Chaosbane nejvíce zklamal jsou bugy. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem hrál hru, kdy mi bugy dokázaly znechutit zážitek z ní. Mohl bych sepsat seznam, jaké bugy jsem objevil. Tak například, při zapnutém automatickém přehrávání dialogů se stávalo, že to rozhovory přeskočilo během sekundy. Ještě že tu nejde o ten příběh. Při chození do schodů se mi Elontir několikrát zasekl, a chodil tam a zpět. Nestačí jednou kliknout na cíl cesty (například vstup do dungeonu), když vám v ní stojí nějaká překážka, protože postava si to namíří přímo do ní, a snaží se skrz ni projít. To bych ale než bugu, spíše připsal slabé umělé inteligenci. Několikrát se nepřátelské monstrum dostalo mimo textury, přičemž mně mohlo způsobit poškození, ale já byl na něho krátký. Jindy jsem se zase já teleportoval do míst, z nichž nebylo úniku. Tohle jsou asi ty nejzásadnější, se kterými jsem se setkal, zbytek si můžete zažít na vlastní pěst.

Nicméně vývojáři z Eko Software slibují do budoucna updaty, které přidají nový obsah, například v podobě Invazí, a.snad k tomu ještě většinu bugů vychytají.

Warhammer: Chaosbane je k dispozici na PC (Steam), PlayStation 4 a Xbox One. V době psaní recenze se cena pohybuje v rozmezí 800 - 1.500 Kč.

Shrnutí

Warhammer: Chaosbane je na pohled pěkné hack and slash RPG, které přináší naprosto unikátní charaktery, originální ovládání kouzel a zábavné i nelehké souboje s bossy. Nicméně to je vše, jinak jde o průměrnou hru. Opakující se architektura dungeonů, nepřátelské nestvůry se stejnými bojovými schopnostmi a celkem přímočarý upgrade postav vás přivede do stereotypu, stejně jako zadání misí. Ani příběh vás příliš neosloví, ten je předvídatelný a nijak originální. A co nejvíce potápí zážitek ze hry, je to poměrně velké množství bugů. Neříkám, že jde o nepovedený kus, ale vývojáři by měli na Chaosbane ještě více zapracovat. Doufejme, že s nadcházejícími updaty se bude blýskat na lepší časy.

• Grafické provedení prostředí, postav, nestvůr, efektů
• Soundtrack
• Unikátní charaktery
• Originální ovládání kouzel u mága
• Souboje s bossy
• Příběh
• Dabing postav
• Opakující se architektura dungeonů, vlastnosti a bojové schopnosti nepřátel, mise
• Přímočarý upgrade postav
• Umělá inteligence
• Sbírání dropnutých věcí
• Málo akce
• Mnoho, mnoho bugů

Recenzovaná verze: PC

{control gallery}